Jaroslav Veis publicista a poradce předsedy Senátu

Výrobci léků ho tam nepochybně zařazují nikoli z dobré vůle, nýbrž proto, že je k tomu někdo nutí.

Občas mě ale napadá, že k něčemu podobnému by měli být donuceni nejen ti, kdo vyrábějí léky, ale taky ti, kdo produkují ledacos jiného: například televizní programy.

Někde by stačila dvě tři slova. Třeba u fotbalu: pozor, hrozí infarkt. Nebo u debaty s politickými velikány: pozor, nebezpečí usnutí.

Rozvinutou větu by si však zasloužily pořady typu Dobroty a Novoty, Do-re-mi, nebo - abychom nezapomněli na veřejnoprávní sféru - Banánové rybičky.

Například: pozor, i v homeopatických dávkách hrozí akutní nebezpečí totálního zblbnutí.

Prohnal jsem heslo superstar internetem a narazil hned na první stránce Googlu na dvě jména: Elvise a Ježíš

A teď nám přibyla další lahůdka: Česko hledá Superstar. Podle pozornosti, jakou jí věnují veškerá média, by se dalo soudit, že jde o největší kulturní událost od chvíle, kdy vyhořelo Národní divadlo.

Je to taková masáž mozku i prodloužené míchy, že pouhá varovná věta, ba celý odstavec by mohly mít asi tak stejný smysl jako poselství ministerstva zdravotnictví na krabičkách cigaret.

Jenže, a teď už přece jen vážněji: tahle věc má sice jakýsi zábavný účel, to nepochybně, avšak vedlejších a nežádoucích účinků má tolik, že by se jimi daly zaplnit kalová pole čistírny komunálního odpadu středně velkého města.

Nejen pro ty čtyři tisícovky nešťastníků, kterým se začalo říkat hvězdná pěchota, nejen pro ty čtyři desítky nejlépe prodatelných, kteří postoupili dál a nakonec nejen pro toho, kterého zmasírovaní diváci protlačí esemeskami až na vrchol žebříku televizní slávy.

Bude si myslet, že vyhrál a skoro jistě ho nenapadne, že vyhráli hlavně ti, kdo soutěž koupili, vyráběli, a teprve daleko za nimi zůstali ti, kdo se přihlásili, že budou zpívat.

Na své si přišla televize, mobilní operátoři, agentury, inzerenti, producenti, dokonce i moderátoři a porota: každý si ze soutěžících urval svůj kousek. Z diváků samozřejmě taky.

Prožeň to internetem, říká mi žena, když kveruluju, že mi něco na něčem nesedí. Skoro vždycky člověk na něco narazí. Prohnal jsem heslo superstar internetem a narazil hned na první stránce Googlu na dvě jména: Elvise a Ježíš.

Jak by Ježíše přivítala televize bychom mohli jen spekulovat, ale o Elvisovi to vímejistě: Ed Sullivan hodně dlouho vzdoroval, než toho rebela proti konformitě pustil do své slavné šou.

Tam někde se zrodila superstar Elvis: v té revoltě, v tom že byl jiný, a ne protože ho lidem nabídla nějaká televizní porota.