Adam Drda analytik BBC

Když politici po diskusi na nejvyšší úrovní oznámí, že se vytvoří speciální komise, či v tomto případě expertní tým, který bude zjišťovat, jaké jsou možnosti dohody, zpravidla to znamená: nevíme kudy kam, ale nechceme či nemůžeme věc "zazdít", tak ji odložíme co nejdál.

V případě důchodů ale existuje dost argumentů, proč by to mohlo a mělo být jinak.

Především se penzijní reformy provádějí v celém západním světě, protože státy nejsou schopny uživit nákladné systémy s tzv. průběžným financováním - těch, kdo pobírají relativně vysoké důchody je příliš mnoho v poměru k těm, kdo na ně vydělávají.

Česká republika se nikterak nevymyká - a přitom je jedinou zemí bývalého východního bloku, která vstupuje do Evropské unie a kde se s reformou ještě nezačalo.

Českou situaci opakovaně kritizují různé mezinárodní instituce - tuzemský důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný a oddalování rekonstrukce zvyšuje pravděpodobnost, že stát upadne do dluhů, s nimiž si nebude vědět rady.

Názory politických stran jsou v hrubých rysech následující. Komunisté, věrni svému populistickému zaměření prohlašují, že systém je na sedm let stabilizován a není kam spěchat. Jinak KSČM v podstatě prosazuje zachování statu quo.

Vládní koalice se před časem dohodla na tzv. švédském systému, což by znamenalo například zavedení tzv. individuálních účtů, na nichž by každý mohl sledovat, kolik zaplatil a jak vysoký bude mít důchod.

Lidé by si mohli sami vybírat, kdy do penze půjdou, s tím, že nejnižší věk pro odchod do důchodu by byl stanoven na třiašedesát let. Existoval by také minimální důchod pro ty nejchudší.

Občanská demokratická strana chce nejradikálnější verzi: podle ní by se měly rasantně snížit odvody ze mzdy na státní důchody.

O ušetřených penězích si má každý člověk rozhodnout sám: je na něm, zda si je uloží do penzijního fondu, zda je dá do podnikání nebo si třeba koupí nemovitost. Stát bude garantovat jen minimální důchod, pro všechny stejný.

Komunistické názory jsou pro ostatní strany neakceptovatelné, ale mezi vládní koalicí a ODS by ke kompromisu mohlo dojít.

Sociální demokraté jsou totiž údajně ochotni přistroupit na praxi, kterou dosud odmítali a která je běžná v řadě zemí: lidé by odváděli do státního důchodového fondu jen část peněz a zbytek, respektive tolik, kolik by si sami určili, by mohli posílat na soukromý účet u penzijního fondu.

Tento záměr podporuje ministr financí Bohuslav Sobotka i lidovci a unionisté, doporučuje jej také většina ekonomů, mezi nimi guvernér centrální banky. Efekt je zjevný: státu by se výrazně odlehčilo, protože by platil mnohem nižší důchody, lidé by využívali vlastní úspory.

Problém je naopak v tom, že systém se začne osvědčovat zhruba po třiceti letech, do té doby státu poklesnou příjmy a budou chybět při výplatách stávajích penzistů.

Politické strany by s dohodou nepochybně měly spěchat - za dva roky jsou volby do Poslanecké sněmovny, a poslední rok funkčního období vlády zpravidla probíhá ve znamení volební kampaně.

Ochota opozice podílet se na čemkoli, co zavání spoluprací s vládními stranami se pak výrazně sníží. Přitom je fakt, že důchodový systém je natolik závažná věc, že by se měl prosazovat v co nejširší politické shodě.