Petr Dudek analytik BBC

Tím spíš, že favorizovaná Lidová strana José María Aznara čtyři dny po masakru odešla z parlamentních voleb poražena.

Připomeňme, že v rozjitřené atmosféře po madridské tragédii se španělská i světová veřejnost naléhavě ptaly, kdo za útoky stojí.

Aznarova vláda, zdá se, aktivně - i když bez důkazů - naznačovala, že krev ulpěla na rukou jejího tradičního nepřítele, teroristů z baskické separatistické organizace ETA.

Provinění ETA se neprokázalo a následující dny přinesly spíše důkazy směřující k hypotéze, podle které bomby do vlaků nastražili islámští extremisté.

Aznarova vláda si tak vysloužila podezření, že se v zájmu vlastního volebního prospěchu pokoušela manipulovat s informacemi a zastřít možnost, že útočníci přišli z kruhů blízkých Al-Káidě a přímo či nepřímo se mstili za Aznarovu aktivní podporu americké války proti teroru.

Proč vyhrála opozice?

Jakoby v menšině se ocitly hlasy nabízející přinejmenším stejně logické a rozumné vysvětlení neúspěchu španělské pravice: lidovci pod Aznarovým vedením vládli zemi už dvě volební období za sebou a v podobných případech voliči zpravidla cítí touhu po změně.

Není snadné uvěřit, že rozhodující část španělských voličů lze ovlivnit libovolným směrem i pár hodin před hlasováním a že k tomu stačí stačí jen pár chladnokrevně odpálených náloží.

Těžko si představit, že by si kterýkoli odpovědný státník v dnešním světě nepřál, aby už někdo důvěryhodný konečně převzal nad Irákem spolehlivou kontrolu

Stejně nesnadné je přijmout jen tak tvrzení, že Aznarovi socialističtí nástupci se prý chystají ustoupit teroristům.

Pravděpodobný příští premiér José Luis Rodriguez Zapatero po volbách potvrdil předvolební slib, že stáhne z Iráku vojáky, nepodaří-li se OSN převzít kontrolu nad situací v zemi.

Těžko si představit, že by si kterýkoli odpovědný státník v dnešním světě nepřál, aby už někdo důvěryhodný konečně převzal nad Irákem spolehlivou kontrolu.

Samotná irácká politická třída se zatím nezdá být k tomuto úkolu připravena a správa OSN bývá v podobných případech jedním z logických východisek.

V případě přetrvávající nejistoty a životu nebezpečných poměrů v Iráku bude každý premiér ze zemí zúčastněných ve vojenských operacích pod silným tlakem domácí veřejnosti, aby zvážil další riskování životů svých spoluobčanů v uniformě.

Také proto překvapilo, jak razantně odsoudil Zapaterův výrok například předseda americké Sněmovny reprezentantů Dennis Hastert, který bez ohledu na to, že Zapatero svůj postoj ohlásil už před volbami a před teroristickými útoky, budoucímu španělskému premiérovi přišil obvinění, že jde na ruku teroristům.

U třetího nejvyššího představitele Spojených států, tedy země, která vojenskou operaci v Iráku vede a z rozhodující části ji zajišťuje jak personálně, tak materiálně a finančně, lze jistou nervozitu pochopit.

Starostlivé znepokojení, které hezky zatepla a bez dlouhého přemýšlení dávali nad Zapaterovými slovy najevo čeští politici, ovšem budilo úsměv.

Zvláště u těch, kteří - jako místopředseda lidovců Jan Kasal či sociální demokrat a předseda poslaneckého zahraničního výboru Vladimír Laštůvka - svého času vyslání českých vojáků do Iráku bránili.

'Souznění' prezidenta a senátu

Rčení o přání, které se stává otcem myšlenky, se v uplynulém týdnu dalo uplatnit až příliš často. Nejen v zahraniční politice.

Souznění prvního muže země s horní zákonodárnou komorou je skvělá věc, ale v případě Václava Klause a českého senátu lze o opravdovém souznění těžko mluvit

Na domácí scéně například při poslechu čtvrtečního projevu prezidenta Václava Klause v senátu.

Prezident přednesl řeč nekonfliktní. Také ji posluchači prezidentovi na oplátku pochválili.

Souznění prvního muže země s horní zákonodárnou komorou je skvělá věc, ale v případě Václava Klause a českého senátu lze o opravdovém souznění těžko mluvit.

Jen za uplynulý rok zamítl senát prezidentovi čtyři kandidáty na místa ústavních soudců. Pouze jediný den před prezidentovým vystoupením senátní výbor pro lidská práva zamítl dalšího prezidentova kandidáta Milana Galvase.

Proti kandidatuře pedagoga z brněnské právnické fakulty a dlouholetého předlistopadového komunisty se minulý týden vyslovil i senátní ústavně právní výbor a šance, že Galvas senátem projde, valem blednou.

Klíčové ústavní instituci, Ústavnímu soudu, přitom hrozí personální ochromení.

Na konci měsíce vyprší mandát soudci Pavlu Varvařovskému a počet soudců klesne na jedenáct, takže Ústavní soud nebude moci fungovat.

Prezident podle slov senátora Jiřího Stodůlky hrozící krizi vysvětlil jednoduše: lidi prostě nejsou.

Už před čtvrtečním prezidentovým vystoupením bylo možné v senátních kuloárech zaslechnout, co si prezident přeje: vstřícné a vlídné přijetí nerušené debatami o kontroverzních politických tématech.

Nikdo ze senátorů nebyl tak netaktní, aby připomínal, že mnohé ze zákonů, které nyní tvoří "přetučnělý právní řád" sepsaly vlády, v jejichž čele Václav Klaus sám v devadesátých letech stál

Pokud to tak opravdu bylo, pak horní komora hlavě státu její přání splnila. Václav Klaus dal předem vědět, že jádrem jeho projevu bude kritika nadbytečného počtu platných zákonů.

Své slovo splnil a od publika se mu dostalo na oficiální rovině pouze kladných reakcí:

"Pan prezident si stěžoval právem na příliš složité zákonodárství," prohlásila senátorka Jaroslava Moserová (ODA), svého času Klausova rivalka v boji o prezidentské křeslo.

"Myslím si, že máme velké množství zákonů, které jsou naprosto zbytečné a omezují život v naší zemi," přidal se senátor Robert Kolář (US-DEU).

Ani komunisté nezůstali pozadu: "Existuje (...) celá řada vyčichlých zákonů, které (...) nejsou funkční," potvrdil Klausovu tezi senátor Jaroslav Doubrava z KSČM.

Nikdo ze senátorů nebyl tak netaktní, aby příliš hlasitě připomínal, že mnohé ze zákonů, které nyní tvoří, jak Klaus říká, "přetučnělý právní řád", sepsaly vlády, v jejichž čele Václav Klaus sám v devadesátých letech stál.

Přišlo jaro

Pomalu končící týden tedy přispěl slušnou dávkou tvrzení, která při bližším zkoumání začnou poněkud kulhat:

Za útoky na madridských nádražích může ETA, ale její vedení to popírá a důkazy o její vině nejsou k dispozici. Španělští socialisté chtějí ustoupit Al-Kájdě, ale to vlastně není pravda, protože oni jen opakují to, co říkali už dávno před teroristickými útoky.

Český prezident dobře vychází se senátory, ale oni mu zamítli už tolik kandidátů do Ústavního soudu, že soud za chvíli nebude moci soudit...

V takové situaci přijde vhod nějaké tvrzení, které si člověk může ověřit tak říkajíc na vlastní kůži.

I taková v uplynulém týdnu sdělovací prostředky nabízely.

Jmenujme jediné, které bylo nejen snadno ověřitelné, ale také podle všeho pravdivé: v pražském Klementinu, ale i na jiných místech České republiky, překonaly mimořádně vysoké hodnoty naměřených teplot historické rekordy.

Většina obyvatel příchod jarního, nebo dokonce přímo letního počasí přijala s vděčností.

Zimníky, kožichy, šály i čepice zmizely jako pověstný jarní sníh a na jejich místa nastupovaly rozhalenky, trička a šortky.

V duchu tohoto komentáře by bylo konstatování, že ani ten náhlý výkyv teploty nemusí být tak úplně v pořádku, ale řekněme protentokrát, že je to názor prozatím jen spekulativní.