Petr Fischer analytik BBC

Jako předsedovi ODS mu zpočátku připadal Senát nadbytečný a sporný, neboť je to jistá komplikace v legislativním procesu, Klausovy preference byly na straně jednokomorového parlamentu.

V roli prezidenta už se Václav Klaus neodvážil pustit do řešení otázky smyslu Senátu, možná i proto, že kdyby měl zůstat v této věci názorově konsistentní, byla by jeho řeč před senátory hodně provokativní a třaskavá.

Politiky si zřejmě lidé nevolí proto, aby za ně řešili jednoduché problémy, na ty stačí sami

Prezident zvolil jiné, jak se později ukázalo a jak se dalo dopředu docela dobře předpokládat, naopak konsensuální téma.

Kritika "hypertrofie práva", jak prezident nazval stav, v němž se nachází české zákonodárství, měla pozitivní odezvu prakticky ve všech senátorských lavicích.

Byla to vzácná shoda, která zastínila nejen dřívější rozpory mezi prezidentem a Senátem v otázce nominace ústavních soudců, ale ve stínu nechala i to podstatné - jak pročistit právní prostředí, kudy vyrazit, kde začít, jak jít.

Senátoři ani prezident, tedy lidé, kteří se bezprostředně vstupují do procesu vzniku zákonů, nechali tuto otázku překvapivě nezodpovědzenou. Dokonce se nepokusili ani o náznak odpovědi.

A tak se důležité téma rozplizlo v bezbolestné obecné kývání, k nemuž se snadno připojí každý, kdo v posledních třech letech četl noviny.

Všichni vědí, že české zákonodárství je příliš komplikované, ale to je tak asi všechno, co s tím jsou ústavní činitelé včetně vlády a poslanců schopni dělat.

Spokojenost a kývací nálada obestřela i prezidentovo setkání s předsedou Senátu Petrem Pithartem. Agenturní zprávy rázem získaly nádech starých dob, protože oba politici se shodli na tom, že jmenování ústavních soudců není jednoduché.

Co je ale v životě jednoduché. Politiky si zřejmě lidé nevolí proto, aby za ně řešili jednoduché problémy, na ty stačí sami.

Fakt, že Ústavní soud vinou špatné komunikace mezi Senátem a prezidentem dodnes funguje v nekompletní sestavě, nelze obejít milým úsměvem u oběda a konstatováním, že věci jsou těžké a dobrých a kvalitních lidí se v Česku nedostává.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský si v médiích opakovaně stěžoval na to, že v nekompletní sestavě soud nemúže pracovat tak, jak by si to Rychetský představoval a jak by to občané očekávali.

Setkání prezidenta a předsedy Senátu Rychetskému bohužel neposkytlo žádnou útěchu v tom, že se vše v dohledné době změní k lepšímu.

První oficiální návštěva prezidenta na plénu horní komory tak má jen dva skromné pozitivní výsledky.

Prvním je fakt, že k návštěvě vůbec došlo, že prezident po třinácti měsících v Senátu promluvil a že se snad trochu vyčistil vzduch z dob, kdy se obě strany - Senát a Hrad - obviňovaly z trucovitých postojů.

Druhým kladným rysem je veřejná. velmi potřebná, i když neobyčejně obecná výzva k pročištění české legislativy. V nových časech dobré nálady to možná není zas tak málo.