Adam Drda analytik BBC

Jeho slova přišla jen tři dny poté, co premiér Vladimír Špidla sdělil, že sociální demokracie považuje zmíněný soubor zákonů za klíčový - je prý ochotna spojit se s kýmkoli, aby byl prosazen.

Dosud to byla specialita sociální demokracie: Vladimír Špidla cosi zásadního oznámil, veřejně se to probralo, ale každý věděl, že zítra či pozítří vystoupí pár poslanců z ČSSD se sdělením, že všechno je jinak.

Pak už to bylo tak padesát na padesát - dokud neskončilo hlasování, nikdo netušil, co bude.

KSČM dosud dávala jakousi jistotu: když něco řekl Miroslav Grebeníček, mohl si být jeden jist, že ostatní komunisté neuhnou ani o píď. Teď mají před volebním sjezdem - a Grebeníčkova slova jakoby náhle ztratila pádnost sekery a spolehlivost pasti na medvěda.

Spolupráce socialistů a komunistů, podobně jako úplný rozklad koalice je nicméně na spadnutí, ať už to s majetkovými přiznáními dopadne jakkoli

Ve čtvrtek řekl, že komunisté se do podpory vlády nehrnou, protože "ČSSD uskutečňuje protilidovou politiku". Nejdřív by prý musel přijít obrat ČSSD "směrem k levicovým hodnotám".

Včera najednou promluvil Grebeníčkův protikandidát Vojtěch Filip a deklaroval sociálním demokratům podporu v boji s šedou ekonomikou i "bez obratu".

Možná je to ale tak, že obrat už se konal, že už se ČSSD a KSČM sblížily víc, než si je většina lidí včetně premiéra ochotna připustit. Navíc když komunisté mluví o levicových hodnotách, myslí tím nikoli levicové hodnoty, ale sdílení komunistické ideologie a politické praxe.

A jelikož ČSSD hledá hlasy hlavně pro návrh zákona o majetkových přiznáních, který má mimo jiné zkomplikovat život bohatším lidem a vyjít vstříc lidové závisti, nemůže být rudým spolupráce proti mysli. A možná komunistům taky nejde o podporu vlády, ale spíš o to, aby vláda skončila.

Kdyby se politikům dalo věřit, pak by totiž v tuto chvíli bylo jasné, že vládní koalice se za pár týdnů zhroutí. Je to jednoduché.

Špidla říká, že zákony proti šedé ekonomice včetně majetkových přiznání jsou "klíčová záležitost", musí se prosadit za každou cenu a koalice s nimi "stojí a padá". Opoziční ODS je rozhodně proti.

Rebelující poslanec Tomáš Vrbík z klubu Unie svobody zcela jasně sdělil, že majetková přiznání nemůže podpořit. Jeho taktéž rebelující kolega Marián Bielesz sice nebyl tak resolutní, ale v zásadě je rovněž proti.

Bude-li koalici scházet jen jeden hlas, nezbude socialistům, než se kvůli majetkovým přiznáním spojit s komunisty. Šéf unionistů Karel Kühnl k takové situaci říká: "Každopádně bych to považoval za okamžik, kdy přestává existovat daná vládní koalice."

Jestliže tedy vláda spor o majetková přiznání přežije, stane se to buď proto, že pár poslanců se někde omylem nebo schválně zapomene a nepřijdou hlasovat - a pak bude možné předchozí rasantní výroky nějak zamluvit - nebo se ukáže, že někdo z citovaných se unáhlil, že to s rasancí svých slov přehnal.

Spolupráce socialistů a komunistů, podobně jako úplný rozklad koalice je nicméně na spadnutí, ať už to s majetkovými přiznáními dopadne jakkoli. A chtě nechtě se nabízí dotaz, zda by nebylo nejčestnější situaci nějak rozetnout a koalici rozpustit.

Jediný vážný argument, který proti tomu z koaličních řad občas zaznívá, je právě to, že nástupu komunistů k moci nebo alespoň k mnohem většímu vlivu je třeba zabránit. Jenže dá se tomu zabránit za stávajících politických podmínek zabránit?

A pokud ne, není praktičtější tu nevyhnutelnost prostě urychlit, aby ji země měla rychleji za sebou, aby se s ní dřív vyrovnala? Je to nicméně jen otázka - vycházející ze "zkušenostní skepse".