BBCCzech

Masovou vraždu, kterou spáchali teroristé v Mardidu, označují komentátoři vcelku svorně za "evropské 11. září". Co se týče odporné povahy útoku a nevinnosti obětí, je to přesné pojmenování - teď jde o to, jestli "sedí" i další věci.

Dosud se přesně neví, kdo atentát provedl, jestli baskičtí separatisté, kteří to razantně popírají, nebo islamističtí fanatici, kteří se naopak k masakru hrdě hlásí, - což je samo o sobě zločin, byť se nedá vyloučit, že si přivlastňují cizí ničemnost.

Pro Evropu, včetně České republiky, která do ní zrovna "institucionálně" vstupuje, je to každopádně kruciální otázka, na níž bude zřejmě záviset další vývoj války s terorismem.

Evropský většinový postoj byl dosud ambivalentní: na jedné straně deklarovaná ochota nesmiřitelně terorismu čelit, na druhé straně tradiční, mj. obchodní vazby významných unijních zemí na různé tyranské, autoritářské a všeobecně nedemokratické režimy, které terorismus různými způsoby podporují.

Na jedné straně zděšení z atentátů a solidarita se Spojenými státy, na druhé antiamerikanismus a malá schopnost sjednotit se v akci, která si teroristické cíle bere na mušku.

Pokud se zjistí, že útok provedla baskická ETA, bude to - snad - znamenat zvýšení evropské pohotovosti vůči "domácím" vrahounům (jestli se ovšem nakonec neusoudí, že jde o "vnitřní věc" Španělska).

Ale když se potvrdí, že atentát provedla nějaká ze skupin kolem Al-Káidy, mohlo by to mít pozitivní dopad na celou politiku západního světa. Jednoduše řečeno: Evropa by se mohla opět přimknout ke Spojeným státům, podobně jako za studené války.

Americký národ se po 11. září sjednotil, zalarmoval všechny síly a spojence a okamžitě přistoupil k činům - mimo jiné tím vzdal řádný hold obětem. Aby se dalo madridskému neštěstí říkat "evropské 11. září", musela by se Evropa zachovat podobně.

Člověk by neměl být přehnaný optimista, ale jestli útok spáchali islamističtí fanatici, udělali možná fatální chybu: v jejich bytostném zájmu je rozklad euroatlantických vztahů, ale teď třeba přispěli k jejich utužení.

Raději si nepřipouštět opačnou politickou možnost: hodně se spekuluje o tom, že Španělsko bylo napadeno jako "oddaný spojenec USA" a byla by tragédie, kdyby tento názor vyústil v politickou praxi, vyjádřitelnou heslem "držme se raději od Washingtonu co nejdál, tak budeme v bezpečí".

V České republice zasedla bezpečnostní rada státu a ministr vnitra Stanislav Gross se nechal slyšet, že jestli útok v Madridu spáchala Al-Káida, nebezpečí roste i v Česku.

Pozornost místních tajných služeb se teď soustředí na mistrovství světa v hokeji, na které přijedou do Prahy fanoušci z celého světa a taky americký tým.

Gross má naprostou pravdu - teroristům z Al-Káidy je zjevně naprosto lhostejné, kde zaútočí, hlavně aby přitom teklo hodně krve.

Utěšovat se tím, že pro organizované zabijáky je zajímavější, když střední Evropa zůstane v klidu, nebo tím, že pro ně Praha není interesantní terč, by bylo nesmírně naivní.

Podle řady analytiků se nebudou rozhodovat na základě nějaké politické strategie, ale čím dál víc podle toho, která země západního kulturního okruhu bude nejsnáz napadnutelná. Západu je třeba uštědřit krvavé rány, Západ je protivník jako celek a Češi nejsou žádná výjimka.

A jak je to tedy s českou bezpečností? Policisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu minulý týden zjistili, že dva podnikatelé dovezli ilegálně do Čech 328 tun vojenské plastické trhaviny, která zřejmě původně pochází ze skladů švédské armády.

Neví se přesně, o jakou látku jde, ale k jejímu odvozu by bylo potřeba asi dvacet náklaďáků a o její účinnosti se lapidárně vyjádřil Jan Haas z Vojenského muzea: "Nuselský most v Praze by určitě kleknul!"

První kuriozita je, že obchodníci jsou vyšetřováni na svobodě, přičemž policie na kauzu současně uvalila embargo. Ve světle madridských událostí vypadá takový postup téměř šíleně: co to znamená?

Že šlo spíš o nějaký podnikatelský omyl či podvod, který se vysvětlí a neskrývá v sobě žádnou hrozbu? Nebo to prostě nikdo neví? Tak pro pak ti lidé zůstali na svobodě?

Ministr vnitra Gross, muž, který by měl uklidňovat veřejnost, zachovává mlčení a na otázky odpovídá s vyhýbavou tajemností: nemuselo to sloužit k teoru, ale taky mohlo, nic se nedá vyloučit.

Druhá kuriozita na tu první navazuje: tuzemská média věnují případu minimální pozornost, o věci vyšlo několik krátkých zpravodajských článků, ale jinak se zmiňuje jen v komentářích.

Nikdo se nesnaží zjistit, jaká firma trhavinu dovážela, jaké obchodní styky měli její majitelé a proč nejsou ve vazbě.

A s tím souvisí i další otázky: v jedněch novinách se dočteme, že "některé české firmy vyvážejí trhaviny zejména do arabských států, kde se trhavina používá k demolicím nebo opravám ropných vrtů" - po tom, kam mělo odejít těch 328 nelegálních tun, se kupodivu nikdo nepídí, soudě alespoň z dosud publikovaných textů a odvysílaných televizních šotů.

Rovněž není jasné, jestli policie odhalila dovoz trhavin proto, že má takové věci spolu s tajnými službami pod kontrolou, nebo jestli jen náhodou dostala tip od celníků.

Česká bezpečnost bude čím dál víc záviset na tom, jakou pozici bude mít republika v mezinárodním společenství, jakou zahraniční politiku a vojenskou spolupráci bude provozovat.

Česká pozice se odvíjí od celkové politické věrohodnosti a od stability vlády.

Zní velmi hezky, když prezident republiky Václav Klaus na slavnosti k pátému výročí vstupu země do NATO prohlásí: "Jsem přesvědčen, že je potřeba udržet transatlantickou vazbu pevnou a funkční." Ale co to znamená?

Že Klaus například změní svůj obvyklý negativní přístup k vojenským zásahům proti režimům, které mučí a vraždí své obyvatelstvo a podporují terorismus materiálně i duchovně?

Udržitelnost transatlantické spolupráce nezávisí na slovech, ale na tom, jestli se Praha pokusí držet se ve válce s terorismem alibisticky stranou nebo jestli se rozhodne pro aktivní činnost, což v praxi znamená kooperaci se Spojenými státy. Bez nich se válka s "globalizovanými zabijáky" nedá vést a už vůbec ne vyhrát.

Vláda na tom není o moc líp: je nesoudržná, rozkládá se a navrch v ní získává sociálně-demokratické pseudopacifistické tzv. levicové křídlo, jehož hlavní zásada se dá zjednodušeně vyjádřit slovy:

"Sami raději nic nepodnikat, s Američany se nezaplétat, bojové akce až na výjimky neschvalovat, orientovat se podle převládajícího mínění v Evropské unii a ve světě".

Ministerský předseda Vladimír Špidla řekl na konferenci o Severoatlantické alianci ke vztahu se Spojenými státy: "Vnímáme to jako samozřejmost, ale jsem přesvědčen, že tak samozřejmé to není." Z vlastní zkušenosti ze Strakovy akademie Špidla jistě ví, o čem mluví.

Potíže vládní koalice čím dál víc sbližují sociální demokraty s komunisty.

"Modernizace KSČM sblíží tuto stranu s ČSSD a umožní jim vytvořit společnou vládu. Klíč k vytvoření vlády máme dnes paradoxně v rukou my."

Šéf komunistů Miroslav Grebeníček sice volí jiná slova, ale vládní cíl je oběma pánům společný.

Jaký asi bude český boj s terorismem, pokud se do vlády dostane strana, která v aktuálním prohlášení k madridskému neštěstí říká: "Potvrzuje, že žádné války, ale ani dílčí vojenské akce problém terorismu nevyřeší, naopak přispívají k další eskalaci násilí."

"Politika, kterou prosazují USA, a k níž využily i evropské státy, je prokazatelně špatná. Možné řešení spočívá ve skutečném odstraňování příčin terorismu, v překonávání nespravedlivé nerovnosti v postavení národů a sociálně ekonomických problémů, které z jejich nerovného postavení plynou."