BBCCzech

Stál jsem na improvizovaném pódiu a díval jsem se na publikum s transparenty nad hlavou. Byly to vlastně kříže, na nichž stála jména několika desítek obcí, které už v ČSSR a v ČR padly za oběť těžbě.

Byl to velmi depresívní pohled: ve středu 10. 3. jsem před Úřadem vlády dvěma písničkami podpořil obyvatele Horního Jiřetína, kteří zde manifestovali proti energetické koncepci ministerstva průmyslu, které už zase touží těžit uhlí, tentokrát pod jejich domovy...

Před jedenácti lety jsem podobně zahrál demonstrantům v Libkovicích a nedopadlo to dobře. Obec brzy nato zmizela z mapy a jeden z organizátorů, Jan Piňos, přišel při násilném zásahu o zub. Možná nosím smůlu. A možná to všechno je jenom shoda tak složitých okolností, že se v nich nikdy nevyznám...

Když ministr průmyslu a obchodu říká, že bude-li jediný občan Jiřetína proti těžbě, těžit se nebude, pak slibuje něco, co nemůže dodržet, protože pokud by k těžbě došlo, on už tou dobou stejně dávno ministrem nebude.

Někdo by možná řekl, že lže, ale já myslím, že je to od něj pěkné. A příkladné - protože teplé lidské slovo dovede někdy zahřát lépe než uhlí!

O slovo by nebylo, ale s uhlím nastanou potíže... Konkrétně s jeho odbytem, jak varuje člen představenstva Mostecké uhelné Petr Pudil. ČEZ totiž kvůli nezájmu zákazníků o českou elektřinu snižuje vývoz o třetinu, a odebere tudíž letos zhruba o šest miliónů tun hnědého uhlí méně než loni.

Někdo by možná řekl, proč tedy budovat další uhelné doly a jaderné elektrárny?

Ale já oceňuji odvahu a prozíravost, s jakou navzdory uvedenému prosazuje ministr Urban svou energetickou koncepci. Celospolečenský zájem je víc než pokřik nějakých ekologistů, i kdyby to uhlí mělo být třeba pod Malou Stranou! A úložiště jaderného odpadu v Jelením příkopě!

Ještě štěstí, že nejsem ministrem a že tomu všemu opravdu vůbec nerozumím. Ale hraní pod širým nebem, to už za ta léta znám.

A tak jsem najednou před Strakovou akademií uviděl, že se - stejně jako za agonizující totality - za zády uniformovaných policistů vynořují slídivé objektivy "tajných", aby zabíraly v detailech tváře demonstrantů.

Člověk nikdy neví, kdy se to může hodit; třeba až zase Václav Klaus udělá nějaký žebříček protistátních živlů a ochránci přirody se opět ocitnou na jednom z čelných míst, bude možno katalog doložit i obrázkem.

A když jsem potom spatřil vystupovat z vládních limuzin bývalé komunisty, jimž nastavovali mikrofon s logem soukromé televize bývalý televizní svazáčci, připadal jsem si o patnáct let mladší.

Skandování promrzlého davu "Mluvte s námi!" adresované voleným zástupcům tomu všemu dalo pěknou historickou kulisu...