Adam Drda analytik BBC

Ten návrh je nedílnou součástí stranického folkloru - krouží schůzemi v Lidovém domě a čas od času, většinou před volbami nebo když klesají preference či je potřeba udělat něco pro stranickou jednotu, poslouží jako jakési zaklínadlo, případně lepidlo.

Sociální demokraté se zatím vždycky snažili prosadit majetková přiznání s podporou komunistů. Opoziční ODS je vytrvale proti a k zarytým odpůrcům patřily i KDU-ČSL a Unie svobody-DEU.

Při dojednávání druhé fáze reformy veřejných financí se situace změnila: menší koaliční strany na majetková přiznání kývly - jak říkali jejich šéfové "s těžkým srdcem": proto, aby prosadily své záměry, které zas nechtěla ČSSD.

Lidí, kteří naspořili miliony doma v krabici od bot jako rodiče Karla Srby bylo asi i za komunistů málo Adam Drda, BBC

Když se zroutila snaha přiblížit regulované nájemné alespoň trochu tržním cenám, lidovci a unionisté prohráli najednou spoustu věcí - na nájmy vsadili hodně a hodně socialistům ustoupili: stačí zmínit vodné, které kvůli strachu ČSSD z úbytku voličů zůstalo ve snížené sazbě DPH.

I proto se vláda včera nedohodla na podobě zákona o majetkových přiznáních - nadto jde o zákon, který z principu odmítají podpořit poslanci Tomáš Vrbík a Marián Bielesz, kteří odešli z Unie svobody.

O co v majetkových přiznáních jde? V zásadě je to jednoduché: když si někdo pořídí věci za víc než jeden a půl milionu korun, měl by to státu oznámit - a stát má potom právo zkontrolovat, jestli to souhlasí s přiznanými přijmy.

Pokud ne, musí dotyčný doložit, kde na dům, byt, mercedes nebo jachtu vzal. Když to nedoloží, je odhalen a stát mu doměří daně.

Odpůrci většinou namítají, že jde o porušení presumpce neviny: stát nemusí dokazovat člověku, že se dopustil nekalosti, ale naopak člověk musí dokazovat, že není podvodník.

Je to argument, který má mezery: když podáte daňové přiznání a přijde na vás kontrola, taky musíte účetně doložit, že jste v přiznání nelhali nebo se nezmýlili.

V návrhu zákona o majetkových přiznání je ale i tak dost problémů. Například částka jeden a půl milionu je hodně nízká - rodina jí mohla za deset dvacet let našetřit a není zcela jasné, jak to budou berní úředníci zjišťovat.

Budiž, lidí, kteří naspořili miliony doma v krabici od bot jako rodiče Karla Srby bylo asi i za komunistů málo, ale přesto není nic příjemného na představě, že vám stát začne prolézat stavební spoření a zjišťovat, kolik tam kdy poslala maminka, tatínek nebo babička...

Podobný problém je s případem, kdy vám peníze na byt půjčí třeba příbuzní: znamená to, že je automaticky musíte ohlásit a oni se pak stávají jakýmsi "náhradním objektem zkoumání".

Nejasná je otázka vymezení majetku, na který se bude ohlašovací povinnost vztahovat, jestli půjde jen o to, co je už tak registrováno na úřadech - proč to potom znovu hlásit - nebo třeba i o obrazy a umělecká díla nebo akcie, jejichž hodnota i vlastníci se neustále mění.

Země, v níž tisíce lidí pracují načerno a nepřiznávají skutečné příjmy, vždycky musí nějak zvýšit kontrolu - jde ale o to, jak to udělá, jestli pořídí kvalitní průhledný systém nebo jenom posílí byrokratickou svévoli.

Majetková přiznání spadají spíš do druhé kategorie: nezpůsobila by žádnou katastrofu, ale ti, kdo chtějí podvádět, by si k tomu stejně našli cestu a ještě by se zvýšily možnosti úřednické korupce.

Nechuť menších stran vládní koalice je dost racionální: dostaly příliš málo, než aby měly důvod sociálním demokratům jen tak kývnout.