Ondřej Štindl analytik BBC

Ve Sněmovně ovšem nakonec chybělo daleko více poslanců - většinou ze stran koalice. Ta zpočátku šla cestou obstrukcí, čímž se snažila dosáhnout přesunu hlasování na pro ni příhodnější termín.

Později taktiku změnila chtěla dosáhnout stažení návrhu z programu. Vladimír Špidla po neúspěšném hlasování vzniklou situaci bagatelizoval.

Hlasování o nájemném se mělo stát jakousi zatěžkávací zkouškou vládní koalice, která v něm měla osvědčit smysluplnost své existence.

Ve dnech, které včerejší - jak zaobaleně řekl Vladimír Špidla - hlasovací nehodě předcházely, dávali už ovšem představitelé koaličních stran najevo odhodlání, bitvu o nájemné přežít, ať už dopadne jakkoliv.

Tedy i tehdy, kdyby vyjevila, že současná vládní koalice už živoucím organismem třeba není. Až spektakulární krach vládní snahy prosadit zákon o nájemném lze vysvětlovat jako dvojí typ selhání.

Koalice zkrátka existuje především proto, že ji členské strany ještě přinejmenším několik měsíců potřebují

První z nich je selhání, řekněme manažerské, vláda podcenila situaci, nestáhla poslance ze služebních cest, nedávné odchody z Unie svobody-DEU nakonec o výsledku nerozhodly, podíl organizačního zmatku na vládním neúspěchu je asi větší.

Včerejší nevelkou manažerskou formu Špidlova kabinetu ilustruje obrat o sto osmdesát stupňů, který ve vztahu k předloze během dne provedl. Po dlouhých obstrukcích najednou začal tvrdit, že je nehlasovatelná - neúspěch tím nijak neodvrátil, zástupcům opozice jen dodal o pár důvodů víc k širokým úsměvům.

Koalice se z té "nehody" ale pravděpodobně oklepe a nějakým způsobem bude fungovat dál. Tady je ale namístě otázka proč, čímž se dostáváme k tomu druhému selhání.

Současná vládní sestava není nositelem nějaké společné ideje. Její politika se momentálně často omezuje na lavírování a vyrovnávání tlaků opozice, odbojných unionistů napravo a o dost početnější skupiny nespokojených sociálních demokratů nalevo.

Koaliční strany - respektive jejich vedení - ale momentálně koalici potřebují. Pro unionisty představuje jakési napojení na přístroje, které stranu uměle udržují při životě.

Špidlova část sociální demokracie ji potřebuje jako prostředek odvrácení předčasných voleb, které by zřejmě prohrála, případně vzniku jiné koaliční sestavy, jež by pro současného předsedu ČSSD mohla znamenat ve funkci konec.

Jen lidovce současné turbulence nemusejí tolik znepokojovat, jsou evidentně připraveni víceméně na všechny možnosti. Skutečné otřesy se pravděpodobně objeví až poté, co sjezdy nejsilnějších stran - občanských a sociálních demokratů a kounistů - rozhodnou o jejich směřování v příštím období.

Koalice zkrátka existuje především proto, že ji členské strany ještě přinejmenším několik měsíců potřebují. Pro ně samotné je to asi postačující důvod, žádný jiný se ovšem v současné chvíli najít nedá.

Nemá také význam halit ho do různých ušlechtile znějících slov typu: když to nebudeme dělat my, přijde někdo daleko horší. Zrovna tenhle typ ospravedlňování vlastní nemohoucnosti má v Česku dost nepěknou tradici.