Adam Drda analytik BBC

Jak známo, spolu s kolegou Mariánem Bileszem vystoupil s Unie svobody-DEU, protože usoudil, že to, co vedení jeho strany domlouvá ve vládě, neodpovídá stranickému programu.

Když oba poslanci dezertovali, začala diskuse o tom, jestli je Unie svobody schopna garantovat hlasy členů svého poslaneckého klubu, potažmo jestli má být nadále v kabinetu Vladimíra Špidly. Rozhodlo se, že se to ukáže při tzv. klíčových hlasováních.

Činže klíčové jsou, takže by se vláda teoreticky mohla zhroutit. Potíž má jen s Vrbíkem, neboť Bielesz bude v cizině.

První otázka zní: jak moc je pravděpodobné, že zákon neprojde. Upřímně odpovězeno, nedá se to odhadovat, jelikož se není čeho chytit. Tomáš Vrbík prohlásil, že bude hlasovat proti, nebo se zdrží. Proti by měla být i celá opozice.

Ze včerejších vyjádření unionistů vyplývá, že se do gentlemanského odchodu moc nehrnou

Vládě by tedy měl scházet jeden hlas a jelikož má jednohlasou většinu, řeklo by se: je vymalováno, projít to nemůže.

Jenomže z jednání sněmovny je už omluveno asi pětadvacet poslanců, většinou koaličních, kolik lidí nedorazí bez omluvy se neví, stejně tak se neví, zda bude opozice ochotna všechny vládní poslance tzv. vypárovat.

Sociální demokracie se prý také pokouší dohodnout s komunisty i s ODS, zda by se nemohli alespoň zdržet hlasování, a rovněž se nedá vyloučit, že se koalice okusí hlasování odložit.

Druhá otázka: pokud zákon neprojde, rozloží se vláda, odejde z ní Unie svobody? Na takovou příhodu to moc nevypadá. Jestliže ve sněmovně nebude víc koaličních zákonodárců, nelze věc svádět jen na poslance Vrbíka.

Spousta sociálních demokratů říká, že by jim nová debata o činžích vyhovovala, protože chtějí odstraňovat regulaci pomaleji.

Unionisté sice slíbili, že z vlády gentlemansky odejdou, nezajistí-li hlasy pro klíčové zákony, ale z jejich včerejších vyjádření vyplývá, že se do gentlemanského odchodu moc nehrnou.

Argumentují tím, že skutečný stav jejich klubu lze zjistit až při dalších klíčových hlasováních - část sociálních demokratů této argumentaci přikyvuje a při troše dobré vůle se dá podobně manévrovat pár týdnů až měsíců, rozhodně dost dlouho na to, aby byli poslanci Vrbík a Bielesz pacifikováni.

Není bez zajímavosti, že Vrbík, který demonstrativně opustil US-DEU, včera v televizi uvedl, že podpoří návrhy, které budou v alespoň minimálním souladu s "naším" programem.

Pořád roste počet sociálních demokratů, kteří pošilhávají po komunistech v naivním domnění, že najdou spojence, s nímž nebudou potíže

Třetí otázka: co by se stalo, kdyby se US-DEU nakonec přeci jen rozhodla z vlády odejít, nebo z ní byla vypuzena? Zřejmě by se jen urychlil rozkladný proces, na němž unionisté a zejména sociální demokraté dlouhodobě pracují a který lidovci se zájmem pozorují - nic jim nehrozí, vždycky se mají ke komu přidat.

Vladimír Špidla prosadil základ reformy veřejných financí a zdá se, že víc už prosadit nedokáže, nebo v tak kompromisních podobách, že to k ničemu nepovede, protože vládu nebude spojovat nic, než jiného, než pozvolna klesající snaha společně dovládnout.

Unionisté, ale i někteří lidovci, na takové námitky reagují tím, že je třeba zabránit mocenskému vzestupu komunistů. Bylo by to hezké, ale člověka napadá, že už je pozdě.

Že v dnešním českém prostředí je to slabý argument, respektive neudržitelný důvod k další vládní spolupráci. Pořád totiž roste počet sociálních demokratů, kterým komunisté nevadí, kteří po nich naopak pošilhávají v naivním domnění, že tak najdou spojence, s nímž nebudou potíže.

Čtvrtá otázka se týká nájmů: co se s nimi stane, když zákon neprojde? Jenom se prodlouží podivný postkomunistický přežitek, zvaný "regulace", který nutí majitele domů, aby z vlastní kapsy dotovali nájemníky.

Zákon sice regulaci neodbourává, ale aspoň má umožnit, aby se činže začaly pomalu blížit tržním cenám.