Ondřej Štindl analytik BBC

Během večera, který už z principu - kvůli všem těm děkovným proslovům, vystoupením sponzorů a dalším věcem, bez nichž se taková událost asi nemůže obejít - nemůže působit jako koncentrát vší zábavnosti, se udílejí ceny, na nichž zároveň hodně záleží a vůbec nezáleží.

Jak v tomto kontextu vyšli sobotní Čeští lvi? Jako co do stopáže střídmější a jaksi odvázanější verze amerických Oscarů. Moderátor Martin Zbrožek záměrně zvolil svým způsobem odvážnou cestu balancování na hraně trapnosti, k rizikům takového přístupu patří, že člověk čas od času za tu hranu spadne.

Na druhou stranu ve chvíli, kdy tento způsob komiky zafunguje, může být výsledek docela silný - Zbrožkovi se to několikrát povedlo. Ve chvílích, kdy se moderátora snažili nějak trumfnout hosté na pódiu, byl už výsledek trochu slabší.

V některých rozhořčených diváckých reakcích na internetu se bylo možné dočíst, že takto pojatá slavnost není dostatečně důstojná. Na druhou stranu představa, že se předávají Čeští lvi, se vším, co k tomu patří, a vše navíc probíhá v důstojné atmosféře, může pro potenciálního diváka být trochu hrozivá.

Český lev tedy je tak trochu hra, ve které se ale může hrát o hodně

A pokud jde o skladbu letošních oceněných? Nedá se k ní říci asi nic objevnějšího, než že akademie rozhodla, jak rozhodla.

Je těžké a asi i zbytečné hledat nějaký vzorec chování u mnohohlavého hodnotícího sboru, z nějž se ne všichni hlasování nutně účastní, ne všichni nutně viděli všechny hodnocené filmy, a v němž mohou různé jeho členy vést protichůdné důvody třeba i ke stejnému rozhodnutí.

Scénárista Marek Epstein, který vyhrál Cenu Sazky, při přebírání ceny použil výraz "vyhrát v loterii" - takový pohled na věc nemusí být zas až tak nadsazený.

Pokud bychom se ale přesto snažili z rozhodnutí akademie v hlavních kategoriích pokusili vyvodit nějaké závěry, nabízí se ten, že akademici dali najevo sympatii k outsiderovi, a že se letošní lvi nestali oslavou tuzemského mainstreamu.

Možná i proto, že favorizované Želary a Pupendo si navzájem ubíraly hlasy, zatímco ti, kdo nechtěli hlasovat ani pro jeden z těch dvou filmů, většinou neměli jinou možnost než Nudu v Brně.

A jak to je s významem takových cen? Už zaznělo, že na nich zároveň záleží a nezáleží. Nezáleží na nich proto, že budoucnost bude filmy - stejně jako všechno ostatní - poměřovat vlastními kritérii, nebude se rozhodovat podle toho, jaký názor převládal v jakém sboru před mnoha lety.

V dějinách filmu lze najít mnoho příkladů, kdy snímek dnes považovaný za veledílo, nebyl oceněn na úkor filmu, řekněme zcela prostředního.

Nabízí se třeba příklad Zuřícího býka od Martina Scorseseho, dnes považovaného za nejlepší americký film osmdesátých let, který ovšem Oscara za nejlepší film v daném roce nezískal, odnesli si ho Redfordovi Obyčejní lidé.

Jenomže nevýhodou té budoucnosti je, že teprve bude. V přítomném okamžiku ceny jako Český lev znamenají hodně - oceněným i nominovaným filmům stoupá návštěvnost, tvůrci, kteří cenu získali mají o trochu výhodnější pozici při shánění peněz na další snímek.

Český lev tedy je tak trochu hra, ve které se ale může hrát o hodně. Nejdůležitější nakonec je, aby se hrálo podle pravidel. V případě Českých lvů není důvod si myslet, že by se tak nedělo.