Robert Břešťan Praha

Umělecké soubory nejsou v Česku adekvátně financovány

To je podstatou vládního Programu podpory profesionálních souborů. Záměr dobrý, realizace nulová. Peníze prý nemá ani stát, ani obce, ani kraje.

Divadlům - mluvme pro zjednodušení jen o nich - se přitom zvyšují povinné náklady, které ale není z čeho platit.

Důvody shrnuje ředitel plzeňského divadla Josefa Kajetána Tyla a zároveň předseda Asociace profesionálních divadel Jan Burian.

"Od roku 1990 se o tom pořád mluví, je to ve všech materiál, všech kulturních politikách měst, krajů, státu, ale výsledek je potom takový, že stát rozhodne o zvýšení mezd, obec rozhodne o tom, že se nic zvyšovat nebude, a my na to koukáme jak tygr na škubánky," říká Jan Burian.

Jak dodává, činnost divadel není v tuzemsku marginální - chodí do nich pět milionů lidí ročně.

Sliby chyby

Jen na platy prý českým divadlům schází přes sto milionů, orchestrům zhruba šedesát milionů korun.

Ministr kultury žádá vládu o uvolnění této částky z rozpočtové rezervy - zda je dostane se neví. A to přesto, že sama vláda před časem slíbila mnohem vyšší částku.

"Vláda na jaře loňského roku přijala vlastní usnesení, že podporovat regionální a další divadla a částka nutná k tomu, aby program vůbec začal fungovat, je sto milionů korun," říká Jan Burian.

"V rozpočtu ministerstva kultury na to bylo vyhrazeno 23 milionů. Od roku 1996, kdy bylo jen pro divadla - bez orchestrů - určeno osmdesát milionů, je to velký propad," míní ředitel plzeňského divadla.

Schází každá koruna

Na chod divadla může přispívat stát, kraje, obce i sponzoři. První tři jenovaní prý mají peněz málo, pro sponzory není seriózní kultura zajímavá.

Ředitelka Středočeského divadla v Kladně Blanka Bendlová si sice také vyskakovat nemůže, má ale štěstí, že město Kladno na divadlo ve svém myslí poměrně významnou částkou - z třiceti milionového rozpočtu jich hradí téměř 22.

Kraj i stát už podle ředitelky divadla výrazně pokulhává: "Od kraje jsme dostali jeden milion, od ministerstva kultury půl milionu."

"Letos ministerstvo převedlo prostředky na kraje spolu s předpisem, kolik by divadla měla dostat. Kraj ovšem není povinován peníze skutečně přidělit, nejsou účelově vázany, musí to schválit rada a zastupitelstvo."

"V praxi jsme na tom tak, že nám schází každých deset tisíc, které nedostanu," vypočítává Blanka Bendlová.

Peníze z více zdrojů

Jediná možnost zachování kvalitní kultury v České republice je podle ní už zmíněné vícezdrojové financování.

Stát nechal na obcích rozhodnutí, zda kulturu chtějí či nechtějí Blanka Bendlová

Ideální by byl prý model, kdy stát financuje stálé soubory, kraj se podílí provozním zabezpečením a město třeba nabídkou a údržbou budov.

Současná situace je ale podle ředitelky Bendlové přesně opačná: "Stát nechal na obcích rozhodnutí, zda kulturu chtějí či nechtějí, což je to hodně riskantní."

"Například kladenské divadlo má osmdesátiletou historii. Kdyby po volbách rozhodla garnitura, že divadlo zruší, už by to potom nešlo napravit," říká Blanka Bendlová.

S tím, že by přispívat měli všichni souhlasí i Jan Burian - důvod je prý jednoduchý - divadla hrají nejen pro lidi v obcích, ale i v celém kraji a na výjezdech do zahraničí a na festivalech reprezentují český stát a kulturu.

Nejde prvotně o herce, jde o nabídku občanům. Herci se uživí, otázka je, jak budou žít lidé Jan Burian

A jak vysvětluje Jan Burian, to zdaleka není všechno:

"Divadla plní řadu důležitých funkcí kulturních a osvětových, je na ně vázána řada dalších aktivit, zaměstnanost, kvalita života, úroveň pracovní síly v tom kterém místě, protože tam, kde jsou divadla, orchestry a kulturní život, je vždycky lepší výroba, náročnější hospodářství, větší výnosy."

"Restrikce kultury s cílem jeden dva roky ušetřit může mít vážné dopady i na podobu našeho života. Tady nejde prvotně o herce, jde o nabídku občanům. Herci se uživí, otázka je, jak budou žít lidé," ředitel plzeňského divadla a předseda Asociace profesionálních divadel Jan Burian.