BBCCzech

Octl jsem se nedávno v Moskvě a zaslechl takový vtip: v trolejbuse stojí chlapík a ptá se dalšího, který stojí hned vedle: "Poslyšte, nepracujte náhodou v FSB?" Pro nezasvěcené: FSB je takový dědic KGB. "Ne," odpoví ten druhý. "A nejste náhodou z Petrohradu?" "Taky ne," praví zas ten druhý. "Tak mi okamžitě, chlape, slez z tý nohy, nebo ti roztrhnu hubu."

Jak už to u vtipů občas bývá, vypovídají často o politické realitě sice ne detailněji než politologická analýza, ale rozhodně výstižněji.

Tato anekdota úsporným způsobem popisuje nejvýznamnější - a možná i nejproblematičtější - rysy současné ruské politiky těsně před prezidentskými volbami.

Za prvé vliv siloviků, představitelů silových struktur - zejména zvláštních služeb, ministerstva vnitra, armády a vysokého státního aparátu na veškeré dění v zemi.

Za druhé koncentraci sil v rukou prezidenta Putina a skupiny lidí, jimž nejvíc důvěřuje, a kteří se rekrutují především z okruhu jeho spolupracovníků z Petrohradu a okolí.

Za třetí napětí mezi Moskvou a Petrohradem - hlavním městem federace a nejevropštějším městem federace.

Pokud vám v tom výčtu chybí oligarchové, bezskrupulózní zbohatlíci z privatizace země s největším přírodním bohatstvím na světě, pak vězte, že to zas až tolik nevadí.

Oligarchové jsou momentálně na ústupu z moci i slávy. Stali se, stejně jako před čtyřmi lety teroristé, terčem Putinovy volební artilerie. Na rozdíl od teroristů terčem mnohem snadněji strefitelným a tudíž i zranitelným.

Stěhují se proto buď za mříže nebo - přirozeně raději - do Londýna, kde, odřezáni od přírodních zdrojů svého bohatství, Putinovi a silovikům už zdaleka tolik nepřekážejí.

Mimochodem, do Londýna neodjíždějí jen oni. Jak jsem se dočetl v Moscow Times, vzrostla v posledních letech rusky mluvící populace v Londýně na 370 000 duší. Oligarchů je z nich jen několik, zbytek jsou převážně mladí odborníci, kteří chtějí lepší výdělky a nechtějí žít v zemi siloviků.

A Putin samotný? Tomu přece svým způsobem odjezdy jak oligarchů, tak odborníků vyhovují.

V obou případech to oslabuje možná konkurenční centra moci, pro liberální demokracii sice velmi prospěšná, pro autokratický superprezidentský režim však nepříjemná nebo dokonce nebezpečná.

V umění oslabovat tato centra Putin vyniká a třeba ruští gubernátoři by o tom mohli vykládat donekonečna.

Jiné politické subjekty než je Putin obklopený siloviky jsou v Rusku dnes tak slabé, že otázka po tom, kdo že vyhraje prezidentské volby je jen formální. Zato vůbec není formalitou se ptát, jak dlouhé další Putinovo prezidentství bude.

Kdo ví kolik siloviků nebo Petrohraďanů je připraveno navrhnout, aby druhé prezidentské období bylo třeba sedmileté - nebo proč ne ještě delší.

A co si o tom všem myslí ti dva chlápci z moskevského trolejbusu, je celkem jedno. Kdo ví, třeba už jsou taky v Londýně.