Daniel Kaiser analytik BBC

Nejčastějším důvodem odpíračů byla patrně zdrženlivost, pocit, že by mluvili do něčeho, do čeho jim mluvit nepřísluší.

Mít ve Sbírce zákonů větu, že prezident Beneš "se zasloužil o stát," je opravdu z praktického hlediska nanic - názor na jednoho mrtvého prezidenta stejně každý bude mít, jaký chce.

Co ale přimělo k akci předkladatele zákona, Radka Martínka a Karla Šplíchala z ČSSD a Jitku Gruntovou z komunistického klubu?

Čeští politici se ve své minulosti pořád přehrabují stylem, který prozrazuje neurózu a malé sebevědomí Daniel Kaiser, BBC

Řada poslanců, kteří pro zákon hlasovali, tvrdí, že tak Beneše berou v ochranu proti pomlouvačům doma i v cizině, rozuměj v Bavorsku.

Někteří z nich ještě dodávají, že norma poslouží i jako záplata na kolísavé výkony české diplomacie v devadesátých letech, která občas jako by nevěděla, co je jí přednější - jestli dobré vztahy s německým kancléřem, nebo bezpečná mezinárodněprávní pozice.

Na těch pohnutkách něco bude: v tuzemské veřejné diskusi o druhé světové válce, o česko-německém rozchodu a o dekretech mají kritici Beneše a jeho řešení sudetoněmecké otázky už léta když ne optickou převahu, tedy jistě několikanásobně větší zastoupení, než by odpovídalo veřejnému mínění.

Také je pravda, že různí čeští politici vůči Německu a Rakousku v různých dobách vystupovali podle hesla "dneska večer na mejdanu, buď ti nedám, nebo dám."

Václav Klaus před nějakými deseti roky nejdřív oznámil vytvoření koaliční skupiny pro jednání se sudetoněmeckou reprezentací, pak ten nápad zase zrušil, aby předloni ve sněmovně organizoval rezoluci na ochranu českého majetku před nároky landsmanšaftu.

Nebo Petr Pithart - když je zrovna intelektuál, podepíše výzvu k dialogu mezi politickou reprezentací sudetských Němců a Čechů, když potom kandiduje na prezidenta, slibuje, že on by nejednal.

A ministr zahraničí Cyril Svoboda se před časem chystal upéct jakousi historicko-politickou deklaraci s Rakouskem.

Kdyby mu to důrazně nevymluvil jeho německý kolega Joschka Fischer, létaly už by asi střední Evropou historické rekriminace nejdřív mezi Prahou a Vídni, posléze i mezi Prahou, Mnichovem a Berlínem.

Představa, že by se jedním paragrafem zákona na toto letité diletanství zapomnělo nebo že by takový zákon mohl nějak otočit veřejnou diskusi, je ale jako z jiného světa.

Intelektuální a politická nedostatečnost, možná i špatné svědomí, nic z toho první, druhé, ani třetí čtení nesmaže.

Čeští politici se na rozdíl třeba od svých polských kolegů ve své minulosti pořád přehrabují stylem, který prozrazuje neurózu a malé sebevědomí.

Když navrhnu zákon, který neobsahuje žádné sankce, předpokládám patrně, že se norma prosadí sama, jaksi dobrou pověstí a společenským renomé předkladatele.

Poslanecká sněmovna se včera zjevně přecenila.