Pavel Klusák hudební kritik a scénárista

Začátek příběhu hrozil banalitou. Populární hiphopper Jay-Z vydal vloni The Black Album, Černé album. Mezi těmi, kdo si všimli, že tu názvem vznikl protipól k Bílému albu klasiků The Beatles, byl i tvůrce elektronických hudebních koláží, DJ Danger Mouse.

Mladý kluk z XXX neprodleně ohlásil svůj úmysl: vytvořit The Grey Album - Šedé album, kde budou všechny zvuky pocházet ze zmíněných dvou zdrojů.

Šedé album v minulých dnech opravdu "vyšlo" - a obratem se ukázalo, že poněkud formální černobílý vtip tady přerostl do zajímavého a profesionálního zpracování.

Všechen instrumentální základ pramení v kratičkých i delších fragmentech Beatles, nad které samozvaný autor nakladl Jay-Zeeovy hlasové eskapády.

Jeho hudba na slavných písních neparazituje, naopak ukazuje, že z původního zvuku dokáže udělat něco výrazně jiného.

Šedé album se tak stává zřejmě nejpopulárnější nahrávkou počátku roku 2004, a také symbolem neutěšeného stavu diskuse o copyrightu v digitální éře

Časopis The Rolling Stone podotkl, že tahle hudba předběhla svou dobu a někteří fanoušci ironicky podotýkají, že v Danger Mouseově verzi konečně nezní Jay-Z nudně.

Nikdo už dnes nerozliší, kdo si stihl pořídit jednu z oficiálních tří tisíc kopií alba a kdo je na tom stejně jako my méně svižní. Remixující muzikant totiž obratem obdržel výzvu od společnosti EMI, vydavatele Beatles, aby okamžitě zajistil, stáhl a zničil všechny kopie alba, na němž se dopustil copyrightového zločinu.

Zločinec jménem "Nebezpečná myš" opravdu nepožádal EMI o dořešení autorských práv, čímž věren undergroundovému původu zaprovokoval. Ale velká společnost teď nežádá o finanční kompenzaci, ale o totální zakázání a zničení jeho díla.

Je z toho hudební a autorskoprávní pozdvižení o to větší, že soudobá komunikační technika žije v jiném systému než zákazy velkých firem: album si z internetu každou minutou stahují další a další stovky a tisíce posluchačů na celém světě.

Šedé album se tak stává zřejmě nejpopulárnější nahrávkou počátku roku 2004, a také symbolem neutěšeného stavu diskuse o copyrightu v digitální éře.

EMI, stejně jako další velké nahrávací společnosti, nechtějí připustit precedens: obávají se, že by se tím prolomila hráz tvůrců, kteří by začali svobodně brát materiál z jejich nahrávek.

Ale na druhou stranu: je normální, aby recenzent, který chce reflektovat novou hudbu, musel překročit zákon, aby se k ní vůbec dostal? Pokud se tedy ptáte, zda autor těchto řádek inkriminovanou hudbu slyšel, odpověď nutně zní - ani se neptejte.

Radši sledujte v úterý 24. února celosvětovou akci Šedé úterý, internetová i reálná shromáždění a diskuse za narovnání některých něšikovně zastaralých pravidel.

Na závěr jen vzpomínku, aby hip-hopová komunita neměla pocit, že všechno začíná až s ní.

V sedmdesátých letech dvacátého století se jeden z ruských konceptuálních umělců vypravil na cesty.

Nejprve jel k Černému moři, kde nabral trochu vody. Druhá cesta vedla k Bílému moři: i tam nabral umělec trochu slané vody. V Moskvě pak obě tekutiny slil: uprostřed Sovětského Svazu tak dal vzniknout Šedému moři.