Petr Fischer analytik BBC

Druhá a vzhledem k mezinárodnímu rozsahu skandálu zřejmě i větší rána přišla v pátek, kdy se kandidatury na post evropského komisaře vzdal Miloš Kužvart, nominovaný Špidlovou ČSSD a přijatý a funkčně zařazený předsedou komise Romanem Prodim.

Kužvartovo selhání je především Špidlovým selháním, protože to byl on, kdo měl špatný odhad, když vsadil na muže, který se při prvním setkání s bruselskou realitou dokázal tak říkajíc pouze sednout na zadek a s průhlednou výmluvou na ústech opustit bojiště.

Špidlova prohra je o to horší, že to byl od samého počátku on, kdo mluvil o vládě, v níž má nejsilnější slovo ČSSD, jako o evropské sestavě, o týmu, jehož hlavní snahou je pomoci České republice do společné Evropy, nehrát tam úplně poslední housle a neudělat ostudu.

Je jasné, že Špidla si už podruhé nemůže dovolit luxus soukromého výběru

Když to vláda, přesněji premiér, měli dokázat při odpovědném výběru kandidáta na evropského komisaře, zcela neevropsky vyhořeli.

Vladimír Špidla tím, že tvrdohlavě prosazoval nejistého a nespolehlivého Kužvarta, koaliční partneři tím, že jejich antikužvartský protest nebyl dostatečně důsledný.

Před premiérem je teď druhý rehabilitační pokus, v němž může on a sociální demokracie prokázat, že jsou schopni najít kvalifikovanější a hlavně spolehlivější postavu, která by alespoň částečně vymaže nepříznivý dojem, jenž Kužvart zanechal nejen na domácí scéně, ale především v Bruselu.

Je jasné, že Špidla si už podruhé nemůže dovolit luxus soukromého výběru, nesmí připustit, aby se koaliční partneři ve vládě znovu zdrželi hlasování. Premiér bude muset najít někoho, kdo získá otevřenou podporu všech tří vládních stran.

Místopředseda KDU-ČSL Jan Kasal už naznačil, že hledání nového člověka do Evropské komise nemusí být až tak složité, když se souhlasně vyslovil pro případnou kandidaturu Vlasty Štěpové, české zástupkyně v Radě Evropy, kterou o víkendu do hry znovu vrátil ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach.

Vládní koalice nemá na hledání Kužvartova nástupce v roli nominanta do Evropské komise příliš času, už proto, že ostudu vzniklou v Bruselu nelze dál rozmazávat protahovaním povinnosti vůči společné komisařské sestavě.

Ale nemůže si ani dovolit žádný další experiment. Rychlé a přitom odpovědné rozhodování, toto dilema má po aféře Kužvart jen jedno řešení. Premiér, ČSSD, vláda ti všichni musejí vsadit na jistotu.

Na lidi, kteří suverénně zvládli chůzi po složitých bruselských chodnících a nebudou se v administrativním centru jednotné Evropy nejdříve dlouho rozkoukávat, aby skutečně začali něco užitečného dělat.

Pro politické hrátky s nejasným vnitrostranickým přesahem už není místo.