Ondřej Štindl analytik BBC

Důvod ke spokojenosti mohou svým způsobem mít všichni. Kritici vlády, kteří získali příslib, že k nim vedení strany zaujme partnerštější postoj, což není na straně poslanců nijak extravagantní požadavek.

Spokojený může být i předseda Špidla - pro něj žádoucí uklidnění situace dospělo do stadia, kdy na poslancích, od nichž by se dal čekat kritický postoj ke stranickému vedení, byla včera vidět někdy až úporná snaha neříci nic, co by se dalo vykládat jako "něco proti něčemu".

Současná situace v sociální demokracii jistě je důsledek specifických poměrů uvnitř téhle konkrétní strany. Dá se v ní ale vypozorovat i projev obecnějšího problému - problému vztahu poslance a strany v poměrném volebním systému.

Poslanec je v něm na jednu stranu naprostý suverén, neodvolatelný, chráněný v českých podmínkách až zarážejícím způsobem rozsáhlou imunitou, jeho hlas může vykolejit vládu nebo ji dokonce smést.

Vždy bude existovat střet mezi představou poslance jako individua a jeho představou jako převodové páky

Zároveň je poslanec číslo na kandidátce sestavené stranou - až na pár výjimek nebyl zvolen proto, že na volebním lístku bylo jeho jméno, ale proto, že tam bylo jméno jeho strany.

Vždy tedy bude existovat střet mezi představou poslance jako individua, které se ve sněmovně chová individuálně, a jeho představou jako převodové páky, která - nechová-li se spolehlivě - by měla být opravena kladivem, případně rovnou vyměněna. Obě ty představy přitom mají jisté oprávnění.

V české sociální demokracii ten střet posiluje momentálně neutěšená situace strany, která z průzkumů vychází jako slabá a před sebou má reálnou možnost volebních proher.

Existuje v ní jakési puzení ke změně kombinované s nepřítomností představy, jak by ta změna měla vypadat nedostatkem strategického myšlení a možná i odvahy k přímé konfrontaci.

Výsledkem je jakási permanentní leč platonická rebelie, která občas probublá na povrch, aby se o to rychleji uklidnila. Jejím hypotetickým vůdcům totiž schází představa, co dělat, kdyby se náhodou začlo něco dít.

Za zmínku stojí i to, že problém s poslaneckým klubem má v současné době i největší opoziční strana - ODS.

Tam se z něj stalo jakési alternativní mocenské centrum - stranický předseda Mirek Topolánek, který není poslancem, jej může zvládnout jen obtížně. Některým potenciálně sporným momentům se proto dost možná raději vyhýbá.

Kdo ví, o čem si největší rivalové současné české politiky - Vladimír Špidla a Mirek Topolánek při svých příležitostných setkáních povídají. Každopádně pokud by přišla řeč na jejich vztah k poslaneckým klubům, možná by si porozuměli natolik, až by je to oba překvapilo.