Miroslav Petříček filozof

Ani z pohledu lidského nejde, pokud jde o věci, o žádnou tragédii: hardware i software je nahraditelný.

Jedna oblíbená hračka se rozbije, ale za nějaký čas si najdeme stejnou anebo si oblíbíme jinou; změna je život, řekneme si, šou pokračuje.

Skutečně můžeme s takovou jistotou tvrdit, že jsme stále stejní a žijeme stále stejné životy, ať jakkoli se mění šaty, které nosíme, a svět, který přetváříme? Miroslav Petříček

A přece se v tomto věčném koloběhu ztrát a nálezů odehrává i ledacos jiného, pomalého, sotva postřehnutelného, jakási plíživá proměna, která je viditelná teprve z většího odstupu.

Tak například fotbalová liga. Před dávnými léty, v čase Mužů v offsidu, se v ní od Chebu až po Užhorod urputně zápasilo o mistra republiky a vášněmi stravovaní fandové prožívali se svým klubem každý mistrák.

Byly i tenkrát nějaké mezistátní zápasy, přátelské i pohárové, ale o tom se vědělo jen z rozhlasových reportáží a byla to vlastně jen taková výplň mezi ročníky, prázdninové oživení letního úhoru či zimního spánku.

Čas ale nestojí a dnes už je všechno jinak. Z ligy je extra-liga, některá slavná mužstva zanikla, jiná, mezitím stejně slavná, vznikla, především se ale naprosto změnila funkce domácí soutěže. Z první.ligy se stala pouhá kvalifikace pro Ligu mistrů.

Domácí šampión je teď už jen lokální matador, je to vítěz, ale zdaleka ne mistr, nýbrž ten, kdo se teprve do skutečné první ligy (anebo alespoň do jejího předkola) kvalifikoval.

Národní soutěž je stále drama, ale odehrává se na předscéně: trávník, který znamená svět, roste jinde - na Old Trafford, na Vestfálském stadionu anebo na stadionu Santiago Bernabeu.

To je ovšem jev, který se netýká jenom fotbalu, protože je patrně zcela univerzální. Příklady této neznatelné proměny funkcí můžeme pozorovat všude kolem nás.

Kovové mince nezmizely, i když už za ně není skoro co koupit a zaokrouhlování ty menší z nich zcela zlikvidovalo.

A přesto je většina z nich stále v oběhu, třebaže jejich hodnota není, co bývala. S korunou i padesátihaléřem se dá i platit, ale už je to jen taková jejich doplňková funkce.

Takový padesátník je ale například patentní otevírač víček na sklenicích s kompotem. A neplatné desetníky a dvacetníky platí i nadále - jako žetony, nepostradatelné pro hráče oblíbených karetních her.

Ještě pozoruhodnější je ale to, co se stalo s pětikorunami a desetikorunami: fungují jako to příslušně kulaté, co se vkládá do uzávěru nákupního vozíku, aby jej bylo možné vyprostit z důmyslně prosvázané řady a pojíždět po obchodě.

Jejich cena touto zdánlivou devalvací nečekaně vzrostla: stačí pozorovat zoufalce, kteří je marně loví po kapsách, protože bez nich je pro ně obchod s potravinami v hypermarketu prostě nedostupný. V jistém smyslu mají cenu celého nákupu.

Kovové mince nezanikly ani poté, co se jejich hodnota ocitla na hranici statistické chyby, a přece jsou nějaké jiné; ne snad kvůli kosmetickým úpravám obrázků povrchu, ale proto, že jejich nový způsob používání zvolna vytlačuje ten, na který jsme byli zvyklí.

Kdybychom se na sebe dokázali dívat z většího odstupu jako na fotbal anebo pětikoruny, možná bychom našli pozoruhodné podněty k zamyšlení.

Skutečně můžeme s takovou jistotou tvrdit, že jsme stále stejní a žijeme stále stejné životy, ať jakkoli se mění šaty, které nosíme, a svět, který přetváříme?

Co když je to i naopak, ale my jsme si to ještě nestačili uvědomit, protože je pro nás nepředstavitelné, že bychom se například z pánů a vládců nad přírodou mohli kdy změnit v legrační žetony nějaké zábavné hry přírody anebo, nedejbože, v nějaké nepříliš patentní otvíráky Pandořiných skříněk.

Ono je totiž docela dobře možné, že to, co pokládáme za první ligu a vůbec nejvyšší soutěž pro naše životaběhy, začíná být kvalifikací pro extraligu.

A že je otázka, jestli do ní vůbec postoupíme a jestli nás v nějaké baráži nakonec nevyřadí třeba delfíni.