Petr Fischer analytik BBC

Ani sám Mirek Topolánek asi tehdy netušil, jakou sprchu infantilního politického humoru tímto apelem spustí.

Je ovšem otázka, jestli je to k dobru ODS, zda to přispěje k důvěryhodnosti její budoucí vlády a jestli to přispívá k efektivitě politického střetu v České republice vůbec.

Existuje totiž pořád ještě dost voličů, na něž baviči nezabírají Petr Fischer

Od vstupu do nového humoristického období se navíc rétorika pravicové ODS začala nečekaně podobat řečnické výbavě odborů. Obě seskupení úplně stejně kritizují vládu za odírání občanů, za to, že jim zvyšováním daní sahá hlouběji do kapes. Sblížení ODS s odborářským pohledem na svět dokumentuje dokonce volba stejných slov.

Jsou to skutečné paradoxy: slovo deforma, které do světa poprvé vzlétlo na odborářských transparentem na zářijové demonstraci před Úřadem vlády, s elegancí sobě vlastní používání dnes poslanci autentické pravice.

Pod hromadou vtipné kaše nevalné chuti a konsistence se bohužel ztrácí podstata sporu, který nespočívá v náhlých ad hoc přesunech zboží do jedné či druhé sazby DPH, nýbrž v otázce míry a struktury zdanění.

Vládní levostředá koalice chce celkovou daňovou zátěž udržet na současné úrovni, ale chce radikálně změnit její vnitřní strukturu.

Nižší daně podnikatelům a firmám, daňové úlevy rodinám mají být vyváženy celkově vyššími výběry nepřímých daní.

ODS naproti tomu razí jednotnou patnáctiprocentní sazbu pro všechny a na všechno, přičemž tvrdí, že celková daňová zátěž by se tím snížila. O tom se vede spor, a ne o straky v Kolodějích.

Rozcupovat daňové návrhy vlády dokáže každý, stačí trochu opepřit jazyk a nabrat v kádích populismu a demagogie. Ale udělat to elegantně, inteligentně a ještě přitom přesvědčivě vyložit vlastní schůdnější a lepší alternativu, to už jen tak někdo nezvládne.

ODS má přece co prodávat, co nabídnout. Nebo se snad bojí nepříjemných otázek? Například co se stane s výdaji domácností, když se i daň na potraviny, které pořád tvoří zhruba třetinu měsíčního nákupního koše, zvedne z pěti na patnáct procent?

Anebo co s rodinnými rozpočty, o něž se pravicové poslanci v poslední době tolik starají, udělá zvýšení daně na další položky, jež jsou dosud zařazené v nižší sazbě? A jak to vše unese státní rozpočet?

ODS se těmto otázkám vyhýbá, zřejmě proto, že to nezapadá do pohodlné strategie paušální kritiky, která spolu se vskutku třaskavým humorem lehce mediálně zastíní úroveň rozpracovanosti vlastního programu.

Tato lehkost ale má svá rizika. Existuje totiž pořád ještě dost voličů, na něž baviči nezabírají. Jsou to lidé, kteří chtějí pochopit, vědět a porovnávat varianty a kteří se u volebních uren rozhodují nejen na základě dojmů, ale především podle rozumu. A na ty současná "vtipnost" ODS těžko zabere.

To ovšem ale ani v nejmenším neznamená, že by se ODS měla Topolánkovy výzvy z Luhačovic vzdávat. Naopak, stačí jen zvolit jiné čtení.

Vtip není pouze anekdota, joke nebo Scherz. Vtip je i Wit či Witz, neboli důvtip, inteligence, jakýsi duševní švih, pro nějž Francouzi mají krásné slovo - esprit.

A právě esprit je to, co pravicové opozici zatím zoufale chybí.