Adam Drda analytik BBC

Největší šanci na přijetí má zřejmě návrh, který prosazuje větší část vládní koalice a který počítá s tím, že televizní poplatky stoupnou ihned na sto korun měsíčně, v roce 2007 na 135 korun a roku 2010 na 155 korun českých. Souběžně s tím by měla z vysílání ČT postupně zmizet reklama.

Poplatky za rozhlas mají vzrůst ze současných sedmatřiceti na 45 korun - a platit mají všichni, ať už vlastní nebo nevlastní rádio či televizi.

Ministr kultury Pavel Dostál vystoupil včera ve sněmovně se sdělením, že poslanci rozhodují "o samotné existenci veřejnoprávního vysílání".

Myslí se samozřejmě hlavně na televizi - koncesionářské poplatky pro Českou televizi se prý musí zvýšit, protože jsou stejné od roku 1997, protože jejich reálná hodnota kvůli inflaci stále klesá a protože jsou téměř nejnižší v Evropě.

Spor se vede o to, zda by z ní měla do roku 2010 zmizet reklama

Sociálně demokratický poslanec Ladislav Skopal svého ministra podpořil, když se do pléna obrátil s patetickou otázkou: "Chceme tu televizi nechat chcípnout?"

Jako protinázor mohou posloužit výroky Miroslavy Němcové z ODS, která zvyšování poplatků odmítá a táže se "zda dva programy s celkovým počtem 168 vysílacích hodin týdně pro každý kanál nejsou luxus, který v dané chvíli neumíme zaplatit".

Němcová zároveň řekla, že Česká televize potřebuje "rasantní restrukturalizaci".

Vládní koalice je vcelku jednotná v názoru, že televize má dostat víc peněz. Spor se vede o to, zda by z ní měla do roku 2010 zmizet reklama.

Moc rozumně ta myšlenka nevypadá: ani ne tak kvůli Česká televize, jako spíš kvůli tomu, že komerční Nova a s ní provázaná Prima by tak fakticky mohly získat monopol na reklamním trhu.

Bylo by sice ideální, kdyby se reklama na Česká televize nevyskytovala - a kupříkladu pouťový Teleshoping by z ní asi měl být odstraněn okamžitě. Jenomže "bezreklamní ideál" je těžko proveditelný v malých českých podmínkách.

Pokud by si dvě komerční celoplošné stanice mohly diktovat ceny, získali by jejich majitelé zřejmě ještě větší finanční a politický vliv, než mají dnes. A už jen kvůli tomu, že Česká republika neprokazuje dvakrát velkou schopnost kontrolovat, komu komerční televize vlastně patří, se to jeví jako riziko.

Česká televize má nicméně k onomu "chcípnutí" (abychom se přidrželi poslaneckých termínů) hodně daleko.

Člověk se nechce stavět do pozice experta na financování mediálního gigantu, ale stejně mu přijde logické, že kdyby Česká televize zůstala reklama v současném rozsahu, kdyby se koncesionářský poplatek velmi mírně zvednul, a kdyby se současně zajistilo, aby ho platili všichni, kdo ho platit mají, měli by na Kavčích horách vystaráno.

Navíc jakákoliv zmínka, že Česká televize možná nehospodaří tak docela úsporně, je od doby "zimní krize" považovaná málem za svatokrádež, pronesenou ve službách politiků, kteří chtějí omezit novinářskou svobodu.

Při sledování některých původních pořadů, jako byla třeba jakási postnormalizační estráda po odvysílání nových dílů Nemocnice na kraji města, se ale dá jen těžko ubránit dojmu, že ta výhrada má něco do sebe.

Základní problém zůstává s definicí: jakoby v Česku stále nebylo jasno v základní otázce, jaké je vlastně poslání televize veřejné služby, co se od ní očekává, co má produkovat, na co se v první řadě zaměřit, co z ní odstranit.

Má se Česká televize orientovat na zpravodajství, publicistiku a menšinové žánry, které na komerčních stanicích nenajdou místo? Nebo má vyrábět zábavu, která je často plně srovnatelná s tvorbou komerčních konkurentů? Co z toho je reálné provozovat v českých podmínkách? Na co se mají vydávat peníze?

Dokud v tomhle nebude jasněji, nedá se dost dobře říct, jestli výroky paní poslankyně Němcové o "zbytečném luxusu" náhodou nemají racionální základ.

Nakonec je třeba ve výčtu politických postojů k televizi zmínit i komunisty, kteří přicházejí s výhradou, že se Česká televize k jejich straně nechová objektivně - a zároveň s nápadem, aby se veřejnoprávní média financovala ze státního rozpočtu.

To je vskutku komunistický přístup: kolik dostanete peněz bude každoročně záležet na tom, jak budete objektivní, to jest jak uctivě se budete chovat k politikům. Pěkné.