Petr Fischer analytik BBC

Když Pavel Řežábek loni v září představoval nejbližší budoucnost České konsolidační agentury, rozhodně se nezdálo, že by uvažoval o odchodu.

Rovněž jeho nedávná usilovná snaha vysvětlit, že výskyt nejasných pohledávek v balících prodávaných agenturou není chybou managementu a že v žádném případě kvůli tomu nebude odstupovat, nikterak nenaznačovala, že Řežábek uvažuje o konci ředitelské kariéry.

Ředitel zcela nepochybně počítal s tím, že ve výkonném čele ČKA zůstane až do roku 2007, kdy současné vedení naplnánovalo faktický konec činnosti, přestože zákon počítá s existenci agentury až do roku 2011.

Včerejší vysvětlení předčasné demise bylo čistě dekorativní, držení masky do poslední chvíle, vzdor tomu, že se na jevišti dávno hraje jiné představení. O osudu Pavla Řežábka bylo fakticky rozhodnuto ve chvíli, kdy ČKA prohrála soud o určení pohledávek, které neoprávněně prodala firmě EC Group.

Pavla Řežábka coby oběť politických her o finanční moc není nutno litovat, za jeho působení se okna do agentury příliš neotevřela

Ministr financí Bohuslav Sobotka, který nespokojenost s činností agentury vyjadřoval od nástupu do funkce, měl konečně jasnou záminku, proč Řežábka odvolat.

Do série pochybení-záminek se zařadila i nepříliš pozorná správa státního podílu ve společnosti ABA a bylo tu i totální selhání při revitalizaci brněnského Zetoru, které ovšem souvisí spíše s chybnou vládní strategií z dob ministra Grégra, jenž doufal, že silná ruka státu umí čarovat a zachrání cokoliv a kdykoliv.

Důvodu k odvolání bylo najednou dost a dost, stačilo už jen vytrvale tlačit na koaliční partnery, aby s odvoláním Řežábka dali souhlas.

Šéf ČKA šel nakonec na dohodu, čímž jeho odchod získal na zmiňované divadelnosti. Ministr Sobotka má teď šanci dosadit do čela ČKA člověka, který, jak už předvedl v případě SCP, plně důvěřuje představám ministerstva.

Chybí maličkost, dohoda s koaličními partnery, protože zejména předseda lidovců Miroslav Kalousek má rád jasno v tom, kdo čí je.

Pavla Řežábka coby oběť politických her o finanční moc není nutno litovat, za jeho působení se okna do agentury příliš neotevřela, do podrobného složení prodávaných balíků pohledávek se dalo jen těžko dohlédnout. Bude-li nový šéf v tomto směru vstřícnější, dá se říct, že Sobotkova zákulisní hra měla smysl.

Předpokládat něco takového by však bylo přinejmenším bláhové, ostatně ministr Sobotka nic takového ani nenaznačil.

V České konsolidační agentuře jsou přece už jen zbytky starých nesplácených úvěrů (kolem 40 miliard korun), které svého času putovaly z českých bank do "černé díry konsolidace". A politici tak mají poslední šanci přímo rozhodnout o směřování odepsaných miliard.

Když do agentury nebylo vidět celou dobu, nemá valného politického smyslu rozsvěcet těsně před koncem. Mohlo by se totiž stát, že vstřícné gesto odkryje staré neřády. A to by mohlo být velmi nepříjemné. Pro všechny.

Vždyť na málo průhledné správě agentury, kterou prošly pohledávky za více než 400 miliard korun, se během její činnosti podílely všechny demokratické politické strany.