Leo Pavlát ředitel Židovského muzea v Praze

Český stát chce vybrat více na daních, aby mohl plnit funkce, na něž tyto peníze potřebuje. Je sporné, zda s prostředky poplatníků dobře zachází, ale současné vášně se týkají něčeho jiného: Kdo, za co a kolik má platit nově, zpravidla víc než dosud.

Zdá se mi, že tak, jak vláda daňové změny navrhla, směřuje k naplnění dobrého záměru velice špatným způsobem.

Platit daně se lidem nechce, a každá daňová nespravedlnost, nereálnost, neujasněnost se vymstí. Stát ani svými novými návrhy k placení daní nestimuluje, ale naopak burcuje vynalézavost, jak daňové předpisy obelstít. A tam, kde to nepůjde, špatně vymyšlené daně leckterou dobrou a prospěšnou činnost zlikvidují - a nemusí to být jen soukromá divadla, o nichž se tolik hovoří.

Ve Francii zase chtějí, aby školy byly místem vzdělávání, a ne obracení na víru. Proto Národní shromáždění podpořilo zákon, podle něhož by se do škol nesměly nosit muslimské šátky, židovské čepičky a křesťanské kříže.

Pokud zdejší Senát rozhodne stejně, bude Francie zemí, kde se - tak jako u nás - bude jiný dobrý záměr vymáhat velice špatným způsobem.

S důsledky špatného francouzského zákona se Evropané, obávám se, dříve nebo později setkají v podobě vystupňovaného terorismu

Vymýcení náboženských znaků ve francouzských školách má vést k větší toleranci a zajistit jejich laický charakter. To zní demokraticky a neselektivně, ale důvody jsou konkrétní a zvolené řešení demokracii poškodí.

Francie se bojí radikalizace muslimské části svých obyvatel, především těch mladých. Uvažuje proto o jejich účinnější integraci, aby je přesvědčila o přednostech demokracie oproti militantní náboženské ideologii.

Místo aby stát nabídl lepší výuku, soustředil se na sociální programy a prevenci kriminality, bude bojovat se symboly, navíc se zhoubným dopadem. Nový zákon naučí tisíce dívek z muslimských rodin jak ho obelstít, když se na různý způsob zahalí údajně dle zásad módy, a nikoliv víry.

Další tisíce dívek zákon vyžene s pocitem křivdy do nestátních, náboženských škol. Zde se nebudou učit o přednostech demokracie ani o náboženské snášenlivosti. Nestačí, že v muslimském společenství jsou radikalizováni především mladí muži - Francie postaví po jejich bok i budoucí matky.

Francie svým novým zákonem zdánlivě brání vznešené hodnoty: svobodu proti těm, kdo jí zneužívají, snášenlivost proti jejím odpůrcům. Činí tak však bez vystižení podstaty problému a nepragmaticky. Tak i česká vláda.

Svou daňovou reformou zdánlivě zajišťuje větší blahobyt: více peněz pro zdraví a bezpečnost obyvatel, vyšší životní standard. Možná ale naopak prohloubí ekonomickou a společenskou krizi.

S důsledky špatného francouzského zákona se Evropané, obávám se, dříve nebo později setkají v podobě vystupňovaného terorismu. To už budeme po boku Francie v Evropské unii. A možná nám pak potíže, které s novými daněmi nastanou, nebudou připadat jako ten největší problém.

Je to špatná útěcha: Může být i hůř.