Ondřej Štindl analytik BBC

Ve vypjaté atmosféře jeho slova působí jako by přicházela z nějaké vzdálenější planety sluneční soustavy, uplyne ale jen pár desítek hodin a předsedův odhad se zdá být tím nejrealističtějším - strana ukázněně srazí podpatky a odhlasuje, co předseda potřebuje.

Vladimír Špidla je mezi čekými premiéry ten, který je ze strany opozice snad vůbec nejvíc démonizován. Možná k tomu přispívá i jeho téměř konstantní výraz hráče pokeru, za nějž je možné projektovat prakticky cokoliv.

Samozřejmě ta démonizace má také nějaké praktické důvody - umožňuje rozlišovat mezi předsedou a jeho stranou.

Například občanští demokraté dobře vědí, že se sociální demokracii by se za jistých okolností na nějaké formě dělby moci dohodnout mohli, s jejím současným předsedou ne, KSČM je na tom ve vztahu k ČSSD podobně.

V době mezi volbami možná straně stačí krotitel a Vladimír Špidla tuhle úlohu zvládá. Do voleb ale strana potřebuje lídra

Fakt ale je, že zvládnutí ČSSD dnes machinace riecheliuovského stylu nevyžaduje - Špidlovi konkurenti na to zatím nemají potřebný formát. To ale neznamená, že současný premiér není postava v českém kontextu pozoruhodná.

Představuje zvláštní směs pragmatismu a jistého idealismu. V době po nástupu jeho kabinetu často zaznívalo, že Špidla v často cynické české politice představuje výjimku - je to idealista, a proto získává respekt i u těch, kteří jeho ideály nesdílejí, jsou ale schopni ocenit to, že někdo nějaké hluboké přesvědčení vůbec má.

Důsledně se odstřihl od svého předchůdce Miloše Zemana, až se pomalu zapomnělo, že v Zemanově vládě zastával vrcholnou funkci, a o věcech, které jsou dnes na Zemanově způsobu vládnutí vnímány jako sporné, jistě alespoň věděl.

Vladimír Špidla ze srovnávání s Milošem Zemanem svým způsobem těžil, prostá nepřítomnost některých charakteristik se v jeho případě stávala předností. Pokud by měl v úřadě, řekněme, standardnějšího předchůdce, těžko by v jeho prospěch hrálo třeba to, že nemá sklon urážet lidi na veřejnosti.

Jeho zájem o - jak se říká - drobného člověka asi také není hraný, přinejmenším už proto, že není na odiv stavěný. V jeho krajně stručných veřejných vystoupeních je dokonce možné, pravda s jistou dávkou koncentrace - tu a tam vypozorovat nějaký ten sotva postřehnutelný žert.

K předsedovi vlády ovšem patří i ten pragmatismus, viditelný třeba v době prezidentské volby a také v době pravidlených turbulencí v ČSSD. Nakonec je možné, že Špidla i ty své dobré úmysly začne považovat za jaksi předem dané a proto ne nutně prověřované nějakou pochybností. Navíc je známo, kam může vést cesta dobrými úmysly dlážděná.

Každopádně teď si předseda ČSSD může odškrtnout další zvládnutou krizi. V době mezi volbami možná straně stačí krotitel a Vladimír Špidla tuhle úlohu zvládá. Do voleb ale strana potřebuje lídra.