Jaroslav Veis poradce předsedy Senátu ČR

Pokaždé, když některá z agentur zabývající se výzkumem veřejného mínění vydá ten její nejnovější, lámu si hlavu, co tím vlastně básník, nebo přesněji měřič míní. A nebo, což by bylo horší, co tím vlastně sleduje.

Noviny, které výsledky jeho práce zveřejňují, mi obyčejně moc nepomůžou. Třeba naposledy: Z Mladé fronty Dnes jsem se dozvěděl, že jde o toho nejpopulárnějšího, z Práva, že je to ten nejdůvěryhodnější a podle Lidových novin zase ten nejoblíbenější.

A jen v jediném z oněch tří deníků - v Právu - mi alespoň z části sdělili, jak Centrum pro výzkum veřejného mínění k pořadí došlo.

Vítěz je vybírán ze skupiny třiceti politiků, kterou sestavuje agentura a čas od času ji obměňuje. Minule chyběl současný prezident, tentokrát ten minulý. Z pěti předsedů parlamentních stran byli teď zařazeni jen tři a doufejme, že o těch, kteří vypadli, rozhodl los.

Všechny noviny v titulcích oznamovaly, že Klaus předstihl Grosse. Ale co když ho ve skutečnosti předstihl už v předchozích průzkumech, jen se na to měřič neptal.

Kdyby příště dal Klause k ledu a do skupiny zařadil Vladimíra Železného, třeba by stálici soutěže Grosse předstihl pro změnu on.

Libovůle výběru determinuje nejen vrchol žebříčku. Může odsoudit jak k popularitě, tak k jejímu opaku, za který není považována pouze neoblíbenost, ale také neznámost a neúspěšnost.

Jsou však obory politiky, která se dá dělat velmi prospěšně, avšak o které se média zmiňují, jen když dojde ke katastrofě. Stejně jako se listonoš dostane do televizních zpráv jen když dopisy sní, místo aby je doručil.

A dál: smířím-li se s tím, že veřejnost si smí oblíbit jen ty, které jí agentura vytřídí, měla by alespoň vědět, jak se ti měřiči svých respondentů ptají.

Koho máte rádi? Nebo komu věříte? A nebo kdo je nejlepší? A v jakém pořadí se ptají? Podle abecedy nebo podle výše daňového přiznání?

I to je při odpovědi důležité, chuť mít někoho rád je má své meze. Vlastně kdo ví, jak by to s Železným dopadlo, kdyby měřič zvolil pořadí podle abecedy a ne podle přiznaného příjmu.

Samozřejmě, lze mávnout rukou, že tohle hledání politické superstar je jen hra, která s politickou realitou souvisí jen zčásti. Jenže na to se v časech předvolebních nominací i kampaní s jejími výsledky až příliš často šermuje.

Svým způsobem je vlastně to vybírání televizní superstar transparentnější. Tam odborná porota alespoň nepředstírá, že by do závěrečného hlasování veřejnosti chtěla protlačit ty nejlepší.

Hledá ty, kdo mají největší předpoklady dosáhnout dobrých hospodářských výsledků v showbyznysu. Co však sledují měřiči popularity politiků, vědí jen oni a svatý Václav, jak říkával detektiv Exner.

Doufejme, že nás chtějí jen pobavit.