|
Dvacet deka koloděje | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Že by koalice při vymýšlení svojí daňové reformy, která zdraží různé zboží a služby, nemyslela na to, co si o ní pomyslí voliči, se nedá říct. Ze strachu před nepříznivou lidovou odezvou se především vůbec nezvedla pětiprocentní zvýhodněná sazba DPH, protože do ní spadají základní potraviny a jejich zdražení se sociální demokracie velmi bála. Stejně tak se kabinet pokusil jednorázovým obnosem uplatit důchodce a rodiny s dětmi. Nakonec se ale přece jen zdá, že koalice přijetí reformy poněkud podcenila. Pravidelný rytmus, v němž teď postupně protestují různé dotčené skupiny, se spolu se soustředěnou kritikou ze strany médií postaral o to, že se daně a jejich výše překvapivě dostává do centra veřejné rozpravy. Vláda zažívá něco, čemu ještě vůbec neměla příležitost uvyknout. Dnes se zdá, že Vladimír Špidla vejde do paměti národa jako ten, který zdražoval. Protestovat začaly i společenské elity, jimž se premiér dosud celkem zamlouval. Každá profesní skupina nebo výrobní lobby, která premiéra s pomocí ochotného levicového křídla jeho strany přiměje k ústupu, ovšem jednak poskytuje návod všem všem dalším žadatelům o kolečko salámu z kolodějské reformy, jednak pomáhá narušit premiérovu důvěryhodnost a tím i jeho možnosti alespoň nějak vládnout. Daňové mručení je v těchto zeměpisných šířkách každopádně velmi neobyklé. Celá střední Evropa dosud fungovala na základě tiché společenské smlouvy, rovnice velký stát a velké daně. Vzorem a pionýrem tohoto modelu bylo Německo. V Německu jsou ovšem napřed i v lidovém protidaňovém tažení. Nečekané vlně protestů po zvyšování daní musela spolková vláda čelit už před rokem a půl. Lidová tvořivost tehdy neznala mezí - na kancléřovu adresu se posílaly poslední košile, počítačově zmutovaný Schröderův hlas, který lidem sliboval daně úplně na všechno a přitom se posmíval jejich naivitě, udělal díru v hitparádách. Česká republika je menší než Německo a lidový protest jako kdyby tu ani neměl prostor pořádně se rozmáchnout. Nálada řadových Čechů se ale náladě řadových Němců velmi podobá. Není přitom vůbec jisté, že by si voliči celkově a protestující skupiny zvlášť uvědomovali, co se vlastně stalo. Že i k jejich dveřím došplouchl politický koncept ČSSD: pokus zachovat sociální stát výměnou za vyšší daně. A že kvůli mezinárodní konkurenci, která už nedovolí tolik ždímat firmy, je o to víc nutné zdanit občany a spotřebu. Anebo ještě přidat v rychlém tempu státního zadlužování. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||