Jan Burian hudebník a spisovatel

V Evropě je jak známo nejlepším lukostřelcem ten, kdo při závodech nastřílí nejvíc bodů.

V Japonsku je tomu prý jinak - jsou tam někteří slavní lukostřelci, kteří se do terče ani nemusí trefit, jejich umění není závislé na výsledcích, ale na tom, jakým stylem střílejí, jak vůbec k tomuto sportu přistupují a jak chápou jeho smysl.

Evropan (chcete-li našinec) v první chvíli ohrne nos nad tím, co si to zase ti podivíni na východě vymysleli. Vždyť přece měřítkem úspěchu musí být výsledek a ten se musí nějak změřit.

My Evropané (a chcete-li Češi) jsme vůbec posedlí měřením úspěšnosti.

Nejlepší plavec je pro nás ten nejrychlejší, nejlepší obraz je ten, co nejvíc vynese v aukci, nejlepší písničky jsou ty nejprodávanější, neúspěšnější milenec je ten, kdo má nejvíc žen. Nejúspěšnější život žije ten, kdo nahromadí největší hromadu majetku a peněz.

Nejméně úspěšný je podle této klasifikace zřejmě jistý Van Gogh, který za celý život neprodal ani jediný obraz a nebo ještě hůř - jistý Ježíš z Nazaretu, který také nic nevydělal a ještě se nechal ukřižovat. Asijský lukostřelec, který je tam tak slavný a přitom se netrefí, to je u nás směšná figura.

Vzpomněl jsem si na něj o pár dní později, když jsem sledoval basketbalový zápas starších žákyň, v němž drtivě zvítězilo družstvo elitních hráček z Prahy 9 nad našimi asijskými holkami z Prahy 6, mezi něž chodí už dva roky hrát i moje dcera.

Podle tuzemských měřítek by to utkání muselo znamenat debakl. Stejně staré hráčky vychované pro vrcholový basketbal na hřišti zcela jasně dominovaly. Naše Asiatky z Vokovic však kupodivu nesly tíhu výsledku se ctí.

Nepřestávaly bojovat, i když neměly žádnou šanci s výsledkem něco udělat, a ačkoli prohrávaly už o sedmdesát bodů, a to rozhodně nebylo nic příjemného, hlasitě se povzbuzovaly a budily ve mě dojem, že zápas je baví.

A tak to zkrátka nebylo marné dopoledne. Všichni si přece přišli na své - Evropané i Asiati! Jsem rád, že jsem patřil k těm druhým - a děkuji trenérovi za jeho skvělou práci, že tohle ty holky dokázal naučit. Bude se jim to v životě hodit.

Pro někoho může basketbal znamenat způsob, jak si vydělávat házením míče do koše, jak dosáhnout měřitelného výsledku. Pro jiné je pořád ještě cílem sama krásná hra, kterou si může užít, i když třeba pokaždé nevyhraje. Je to opravdu už tak neevropské pojetí?