Adam Drda analytik BBC

Nájemné se zvedne podle dohody, kterou jsme v lednu uzavřeli, pak jsme ji zpochybnili, no a teď jsme ji zase odsouhlasili, vzkazují representanti ČSSD.

Vedení vládní koalice má v pondělí za to, že se vodné a stočné, podobně jako vstupenky do divadel či na muzikály přesune do základní sazby DPH a tudíž se zdraží.

Ve středu ale oznamuje, že názor se změnil a zdražovat se nebude. Co se asi jeden dozví v pátek?

Když vláda začala dávat do pořádku veřejné finance, chvíli to vypadalo, že spolu s ekonomickým poradním sborem ví, co chce, a půjde za tím docela rázně.

Na jednoho premiéra, který si může denně přečíst v novinách, že by ho spolustraníci opravdu rádi vyměnili, je toho trochu moc

Jednotliví poslanci protestovali a dokonce se vystupovalo z klubu, konaly se manifestace odborářů a opozice nasadila nejtvrdší rétoriku - premiérovi se však dalo připsat ke cti, že necouvl a dával najevo, že je o své věci přesvědčen.

Teď je situace najednou odlišná: ukázalo se, že několikaměsíční klid v sociální demokracii byl pouze zdánlivý, že v ní propukla panika a že se ministerskému předsedovi jeho strana rozpadá pod rukama.

Snaží se ji uklidnit ústupky, což je pro vládu zásadní komplikace: ne kvůli tomu, že by přesuny peněz za vstupenky či vodné znamenaly pro už tak zadlužený stát nějaký děsivý finanční výpadek, ale proto, že kabinet působí chaoticky - před národem i před investory.

Když náhle není nutné zdražovat vodu, proč s tím vůbec přišel? A proč si před pár měsíci demonstrující odbory vyvzdorovaly stejné nic jako poslanec Hojdar - a teď umělci, baviči a pár zákonodárců najednou všechno? Není to příklad hodný následování? Z hlediska oponentů Vladimíra Špidly je přinejmenším hodný opakování.

Včerejší politické dohody zkrátka neznamenají, že napětí v koalici se uvolnilo - daleko spíš naznačují, že potíží bude přibývat.

Programově nesourodé strany mohou společně pracovat a vypadat důvěryhodně jedině tak, že jejich šéfové za zavřenými dveřmi cosi vyjednají a pak to oznámí světu - nikoli tak, že budou vzápětí pod tlakem nuceni své dohody revidovat a dělat "kompromis z kompromisu". Jenomže všechno naznačuje, že přesně tak to dál půjde:

V ČSSD se už vyprofilovala "levicová" skupina a podepsala se pod protestní dopis, v němž vyjadřuje nespokojenost se Špidlou i s vládou - poslaneckých podpisů je jedenadvacet, což je mnohem větší síla, než druhdy démonizovaná "zemanovská frakce".

V čele lidové strany už nestojí premiérovi nakloněný Cyril Svoboda, ale ne-člen kabinetu Miroslav Kalousek, který může lidovce z koalice kdykoli odvést, aniž by jim způsobil volební újmu.

Unie svobody-DEU ztrácí jakoukoli váhu, protože podle průzkumů preferencí se už do příští sněmovny nedostane.

Část sociální-demokracie se začíná úzce přátelit s komunisty, což včera pěkně doložil šéf odborů a zároveň senátor za ČSSD Milan Štěch, který se setkal s Miroslavem Grebeníčkem, promluvil s ním o důchodové a daňové reformě a poté sdělil novinářům: "Prakticky na všem jsme se shodli".

Na jednoho premiéra, který si může denně přečíst v novinách, že by ho spolustraníci opravdu rádi vyměnili, je toho trochu moc. A skoro by se chtělo říct, že případný krach nebude výrazem jeho politické neschopnosti, ale spíš osudu.