Daniel Kaiser analytik BBC

V sociální demokracii tak nepochybně nastává oficiální fáze mocenské rivality, když dvojvládí se neoficiálně praktikuje už delší čas.

Ministr vnitra Gross například podle velmi důvodných domněnek ovlivňuje personální politiku v polostátních firmách Český Telecom nebo České aerolinie, tedy ve společnostech, do kterých mu formálně nic, ale vůbec nic není.

Údajně také se bez jeho svolení neobejde takřka žádná privatizace, do níž se vláda pustí. Před rokem Gross držel v ruce většinu nitek, kterými vládní koalice spouštěla a vytahovala různé loutky na scéně prezidentských voleb.

Těžko si u Grosse s jeho zašmodrchanou a quasivědeckou češtinou představit, že by si o funkci uměl říct jednoznačněji Daniel Kaiser, BBC

Na rozdíl od Špidly má Gross opravdu velký vliv uvnitř strany a výrazně větší popularitu mezi lidmi. Přepoklad, že by uměl líp léčit mizerii s preferencemi, nelze odbýt jen tak.

Je tedy zřejmé, že jestli se tyhle letité konstanty během příštích dvanácti měsíců náhle výrazně nezmění a jestli se mu bude pořád chtít, stane se ministr vnitra za rok šéfem sociální demokracie.

Několik pražských politologů, oslovených včera Českou tiskovou agenturou, ovšem dramatičnost, která se v Grossově sobotním oznámení ukrývala jen ledabyle, různými způsoby relativizovalo.

Gross prý svou kandidaturu ohlásil podmiňovacím způsobem. Ve skutečnosti ovšem řekl, že pokud ho středočeská organizace bude chtít, on před takovým krokem neuhne.

Těžko si u Grosse s jeho zašmodrchanou a quasivědeckou češtinou představit, že by si o funkci uměl říct jednoznačněji.

Druhá vznášená námitka staví na tvrzení, že v zahraničí, tedy v západní Evropě, bývá rozdělení nejvyšších stranických a vládních funkcí obvyklé, ergo i po případném Grossově vítězství na sjezdu vedle něj může Špidla jako premiér dál fungovat.

Shodou okolností zrovna minulý pátek pustil německý kancléř Gerhard Schröder funkci předsedy strany, jako kdyby chtěl svým českým soudruhům ze Socialistické internacionály tuto tezi dokázat v praxi.

Jenže v Německu mají jiné zvyklosti: aspirant na kancléřský úřad nepotřebuje být předsedou strany, stačí mu, když ho strana před volbami vybere za svého oficiálního kancléřského kandidáta. Schröder navíc úřad předsedy SPD pustil sám od sebe.

Špidla o víkendu deklaroval, že pozici ve straně bez boje nepustí. Kdyby Grossovi přesto na základě nějaké zákulisní dohody ustoupil, vážně by ohrozil autoritu vůdce, bez níž by nemohl efektivně řídit vládu.

To si už tak zpochybňovaný předseda Špidla nemůže dovolit.

Příštích dvanáct měsíců tedy skoro můžeme vzít jed na to, že oba muži ze sebe nespustí oči a že různé politické události - například volby do Evropského parlamentu, ve kterých asi ČSSD pohoří - se nám budou servírovat v daleko dramatiětější formě, než jakou by si zasloužily.