Skip to main contentAccess keys helpA-Z index
BBCCzech.com
Aktualizováno: pátek 06. února 2004, 08:28 SEČ
Poslat stránku emailemVerze pro tisk
Evropa a komunisté - aspoň něco?

Nejsilnější frakce v Evropském parlamentu - Evropská lidová strana - včera schválila rezoluci, v níž se odsuzuje komunistický totalitarismus.

Křesťanskodemokratické a konzervativní strany zároveň v dokumentu vyzývají všechny, kdo se chystají nastoupit do nějaké politické funkce v EU, aby zveřejnili podrobnosti o svém předchozím politickém a občanském životě.

A pokud byli součástí represivních orgánů nebo zapojeni do zločinů proti lidskosti, mají se podle ELS zdržet kandidatury.

'Protikomunistická' výzva Evropské lidové strany bude mít jen těžko praktický efekt. Přichází s mnohaletým zpožděním, má samozřejmě charakter pouhého doporučení - a navíc byla přijata v silně kompromisní podobě.

 Pro celou Evropu jen dobře, když se o komunistické historii a o osobní minulosti evropských politiků začne víc a kritičtěji mluvit

Původně měl být dokument daleko tvrdší a vyzývat evropské instituce, aby odmítly uchazeče o práci, kteří se podíleli na fungování totalitních struktur.

Z rezoluce vypadl i další odstavec, vyzývající parlamentní kluby, aby do svých řad po červnových volbách nepřijímaly představitele někdejších komunistických aparátů.

Po zmírnění je rezoluce na první pohled téměř bezzubá - otázka ale je, zda byl udržitelný původní návrh. Chtěl vytěsnit osoby, které za komunismu byly "součástí utlačovatelské struktury".

Jenomže součástí takových struktur byl bohužel každý, kdo přijal funkci v rozvětvených totalitních aparátech, což se samozřejmě netýká jen výše postavených členů komunistických stran a důstojníků či agentů tajných policií, nýbrž i různých odborářů, kádrováků, zaměstnanců zahraničního obchodu, pracovníků justice adt.

Všechny tyto instituce byly součástí dusivé totalitní sítě a jejich zaměstnanci a představitelé mohli - což nutně neznamená museli - nesmírně škodit národu i jednotlivcům.

Jak se v tom spravedlivě zorientovat jinak, než hodnocením individuálního chování? A jak zároveň u každého kandidáta prozkoumat, zda lže nebo ne?

Leda snad tak, že by se přijal materiál, vyjmenovávající u každé jednotlivé země nepřijatelné funkce. Cosi na způsob českého lustračního zákona, který unie opakovaně kritizuje.

Teď se v rezoluci žádá, aby se kandidatury na unijní politické posty - už ne do úřadů - zdrželi lidé, kteří byli "součástí represivního aparátu" nebo byli "zapojeni do zločinů proti lidskosti".

Proč se upustilo od výzvy nepřijímat někdejší komunistické funkcionáře do klubů není přesně jasné, ale zmíněný problém s určením, kdo je "persona non grata" zůstává.

Čeští občané pak dobře vědí, jak těžko se někomu dokazují "zločiny proti lidskosti", když si i nejvyšší komunističtí pohlaváři si vesele užívají svobody.

A navíc: jak z pohledu výzvy naložit třeba s funkcionáři stávající KSČM, kteří sice normalizaci strávili přednášením na vysokých školách či prognózováním v ústavech, ale dnes opakovaně urážejí oběti komunismu tím, že relativizují činy stalinistů?

To všechno ale neznamená, že by výzva něměla vůbec žádný smysl a že by to byla - jak říká v logice své politické práce místopředseda KSČM Miroslav Ransdorf - "naprostá hloupost".

Zpravidla je namítáno, že unie je vyzývána k dvojímu metru: na někerých politických postech by sice neměla bývalé komunisty, ale přitom by se na jejích rozhodnutích tak či onak podíleli lidé jako polský prezident Alexander Kwasniewski, někdejší ministr komunistické vlády, jako maďarský premiér Péter Medgyessi, který spolupracoval s komunistickou tajnou službou, či jako polský premiér Leszek Miller, bývalý tajemník ústředního výboru.

Proč by ale ten "dvojí přístup" nemohl existovat, když si to okolnosti vynucují?

Za prvé unie není federální stát, je to organizace, která něco může - to jest v tomto případě nepouštět na své posty zkompromitované lidi - a něco nemůže - to znamená mluvit jednotlivým členským státům do toho, koho si kam zvolí.

Rezignovat na to, co je možné, kvůli tomu, co se nedá udělat, by bylo absurdní kritérium.

Za druhé bude pro celou Evropu jen dobře, když se o komunistické historii a o osobní minulosti evropských politiků začne víc a kritičtěji mluvit.

Západ je dlouhá léta a z pochopitelných důvodů posedlý pravicovým extremismem a vyrovnáním s nacistickou minulostí.

To ovšem provází schovívavost a částečná slepota srovnatelnému komunistickému zlu. Cokoli, co tenhle nepoměr pomůže odbourat, lze jen vítat.

Analýzy BBCAnalýzy BBC
Poznámky redakčních analytiků odvysílané v Dobrém ránu s BBC
NEJNOVEJSI
Poslat stránku emailemVerze pro tisk
Redakce|Pomoc
BBC © ^^ Nahoru
Archiv|Speciály|Anglicky s BBC
BBC News >> | BBC Sport >> | BBC Weather >> | BBC World Service >> | BBC Languages >>
Pomoc|Ochrana soukromí