Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Petr Fischer analytik BBC

Šéf Evropské komise Romano Prodi chtěl mít o tomto víkendu na stole kompletní seznam potenciálních kolegů, které do Bruselu vyšlo nové členské země, jakmile se prvního května stanou oficiálními členy Evropské unie, jak všichni doufají.

Prodimu budou na stole chybět hned tři jména, jedno maďarské, jedno kyperské a jedno české. Česká vláda, která tento důležitý úkol jaksi přirozeně vzala na svá bedra, si totiž definitivní rozhodnutí nechala na příští týden.

Během uplynulých dní ale probíhala živá debata na toto téma, jak s oblibou říkává premiér Vladimír Špidla.

Debatovalo se o mechanismu výběru, vhodnosti kandidáta sociální demokracie, ale i o resortu, o nějž by si český zástupce v komisi měl říci.

Způsob, jakým Špidla o Kužvartovi rozhodl, není dobrou vizitkou politika, který má rád dohodu a respektuje názory druhých

Premiér Špidla dokonce uspořádal formální schůzku se zástupci opozice, aby ukázal dobrou vůli jednat.

Bylo poněkud komické, neboť Špidla a jeho ČSSD si už dávno vybrala exministra ekologie Miloše Kužvarta a hodlá jeho nominaci prosadit ve vládě silou většiny.

Způsob, jakým Špidla o Kužvartovi rozhodl, není zrovna dobrou vizitkou nového politika, který má rád dohodu a respektuje názory druhých.

Použití vládního válce ČSSD právě v otázce evropského komisaře není dvakrát šťastné.

Komisařem do listopadu

Kužvart nebude v komisi jenom za ČSSD, svým jménem bude nahrazovat všechny občany České republiky, přesněji řečeno vždy se bude vědět, že tohohle člověka poslali Češi.

Bylo by proto lepší, kdyby za jeho propůjčením do služeb Evropy stála větší politická síla.

Kužvart nebude v komisi jenom za ČSSD

Špidlovi se demonstrace síly, trochu dětinsky projevovaná právě v málo zásadní otázce komisaře, nemusí vyplatit.

Případné Kužvartovo selhání se za těchto okolností bude příčítat jen a jen premiérovi a jeho politické straně.

A je velkou otázkou nejen to, jestli Miloš Kužvart takovou zátěž odpovědnosti unese, nýbrž i to, zda si ji vůbec zaslouží, když od volebního vítězství ČSSD projevoval velkou nespokojenost s cestou, kterou razil Vladimír Špidla.

Během tohoto týdne se však ukázalo, že Kužvart může být jen jakýmsi "zkušebním komisařem", protože v listopadu se budou v Evropské komisi střídat stráže.

Romano Prodi končí a s nominací nového šéfa by měli být navrženi noví lidé, bez ohledu na dobu, kterou v komisi stráví.

Kužvarta tedy čeká tuhá půlroční zkušební doba, během níž ho všichni - média i politici - budou bedlivě sledovat. Tato okolnost do jisté míry tlumí nepříznivý dojem vyvolaný premiérovou tvrdohlavostí.

Přes všechny výhrady k Miloši Kužvartovi, kterých by se díky jeho působení v ČSSD a na ministerstvu životního prostředí našlo dost a dost, nezbývá než mu popřád Good luck.

Hodně štěstí, ostuda v komisi je to poslední, co Česko na začátku členství v unii potřebuje.

Plošné koncesionářské poplatky

Na zasedání Poslanecké sněmovny, které začne příští týden, se mimo jiné bude hlasovat i o návrhu na zvýšení poplatků za rozhlas a televizi.

Návrh ODS pracuje s vědomím, že televizi a rozhlas dnes jako zdroj informací používají všichni

Pozice ve sněmovně byly doposud nepřehledné. Uprostřed týdne se trochu vyjasnilo, to když Občanská demokratická strana přišla s návrhem na plošné zavedení poplatku, který by platila každá domácnost, ať už má nebo nemá doma přijímač. Příspěvek by se v takovém případě nemusel zvyšovat.

ODS podmínila svůj souhlas s novelou zákona přijetím tohoto pozměňovacího nárhu, čímž podle všech pozorovatelů vlastně řekla zákonu "ne", neboť vládní koalice na něco takového nemůže nikdy přistoupit.

Mluvilo se o pasti, politické vychytralosti, nedůslednosti ODS, která ač liberální strana nabízí antiliberální opatření, nejprve plošné sociální dávky a teď plošné poplatky za elektronická média.

Návrh ODS pracuje s vědomím, že televizi a rozhlas dnes skutečně nepřímo jako zdroj informací používají všichni lidé, ať už se na ní dívají nebo ne, proč by si ji tedy všichni neměli zaplatit.

Kromě toho ve sčítání lidu se ukázalo, že televizor a rádio vlastní 99 % domácností, zatímco poplatky platí jen 70 %.

Navázání poplatků na inflaci

Zavedení plošného poplatku by tedy jen mírně porušilo pravidlo, podle něhož se zakazuje zdanění bez možnosti doložit jeho předmět, které ODS obvykle ctí, a to tak důkladně, že dokonce odmítá definici ekologické daně.

Návrh ODS by zcela jistě vyřešil situaci České televize, které se nedostává peněz, ale za cenu porušení jednoho z principů, na němž stojí liberální demokracie.

Vládní návrh je v tomto ohledu pořád přijatelnější, i když i tady by se učebnicoví librálové jistě pozastavili. Třeba nad tím, že televize a rozhlas budou pro kontrolu koncesionářů moci využívat oficiální registry občanů.

V jedné podstatné věci se ale vládní i opoziční návrh shodují: oba počítají s návázáním poplatků na inflaci, čímž by se zajistilo dostatečné vyrovnání finančích toků a omezilo by se i lákadlo politických zásahů do financování televize a rozhlasu.

Škoda jen, že největší opoziční strana podmínila svůj souhlas se zákonem přijetím vlastní varianty. Profesionální spekulanti se potom jistě zeptají, zda celý návrh nebyl vymyšlen jenom proto, aby ODS nemusela potvrdit "inflační doložku".

Krkolomná spekulace? Možná, proto trochu ověřené reality na závěr.

I v samotné ODS se najdou poslanci, kteří by vládní návrh podpořili, ale nelze, stranická disciplína je nepříjemně přísná královna.

Lidovci proti registorvanému partnerství

S marnými nadějemi hleděli ve středu k vládě lidé patřící k homosexuální minoritě.

Lidovci zkrátka nepochopili, že homosexuálové nejsou občané druhé kategorie

Návrh zákona o registrovaném partnerství se na program vlády nedostal, protože ministr spravedlnosti Karel Čermák cítil, že by bylo dobré vyčkat na přítomnost spolupředkladatele Stanislava Grosse, který celý týden prodléval ve Spojených státech.

Diskuse v plénu tedy vůbec neproběhla, ministr životního prostředí Libor Ambrozek přesto neváhal zvěstovat, že lidovci budou zásadně proti, neboť souhlasem by porušili slib, že ochrání chránit tradiční rodinný model.

Lidovecké obavy o rodinu jsou bohulibé, otázka ovšem je, zda si lidovci nevybrali špatné bojiště. Model tradiční rodiny dostává hlavní rány zcela z jiné strany než od lidí odlišné sexuální orientace, i když je například katolická špička přesvědčena o opaku.

Co je rodina?

Největší dysfunkce přinášejí rychlost a způsob moderního života, který razantně míchá zvykové rozdělení rolí a také mění celkový pohled na to, co vlastně fungující rodina je.

Poukaz na rodinu, rozvíjený lidovci obavou z toho, že homosexuálové budou moci časem adoptovat děti, je jen průhledným zastíráním daleko fundamentálnějšího odporu k veřejně přiznané homosexualitě jako takové.

Necháme-li stranou prostou skutečnost, že není sebemenší důvod, proč by dítěti mělo být a priori hůře ve fungující homosexuální než v nefunkční heterosexuální rodině.

Lidovci zkrátka nepochopili, že homosexuální občané konečně potřebují jisté potvrzení, že nejsou občané druhé kategorie, že tu jsou jako každý jiný.

Zákon o registrovaném partnerství je pro tento účel ideálním politickým nástrojem, který by i zbytek společnosti mohl přimět k tomu, aby se začal zajímat o existenci této komplikované jinakosti.

A to bez předsudků, které se skrývají za lidoveckou nereflektovanou doktrínou. rodiny.