Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Jaroslav Veis poradce předsedy Senátu ČR

I když do volebních programů se ze všeho nejvíc dostávají témata, jež mají oslovit perspektivní, to jest mladé voliče, parlament ve skutečnosti řeší hlavně problémy s těmi starými.

Třeba penzijní reformu, se kterou se potýká od doby, co tato země zase začala být zodpovědná sama za sebe.

Hádka o virtuální penzijní účty či skutečné účty jednotlivců zřejmě jen tak neskončí. Navíc pořád přibývá těch, kdo radí posunout odchod do důchodu co nejdál, takže z pohledu člověka ve vyšším středním věku začíná připomínat obzor tak, jak jej vidí plavčík ve strážním koši uprostřed širého oceánu.

A do toho jsem se v Hospodářských novinách dočetl, že do roku 2010 se u nás zvýší počet lidí ve věku od šedesáti do čtyřiašedesáti o 330 tisíc. Problém je v tom, že valnou většinou nebudou mít nárok na penzi, ale taky je nikdo nebude chtít zaměstnat.

Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že tohle je oříšek pro jiného louskáčka než pro Zdeňka Škromacha. Takovou situaci dokáže vyřešit jen zázračná zbraň či jak se říkávalo wunderwaffe. Nebo, abychom se nemuseli uchylovat k cizáckým příkladům, něco jako stará dobrá a hlavně česká pohádková čepice s nápisem nad kšiltem: sedm jednou ranou.

Jeden nápad už tu je. Neformální mezirezortní tým, v němž se zrodil, pracovně mluví o "náhradní penzijní službě". Vzdáleně se podobá právě rušené náhradní vojenské službě, na rozdíl od ní je však demokraticky otevřena nejen odpíračům, ale i odpíračkám, a není věkově omezena.

Požádat si o ni by mohl každý, a pokud po dosažení příslušného věku nevyplní žádost o přestup do řádné penze, automaticky by ji vykonával až do skonání. Za odměnu by pobíral částku podobnou té, jakou dostávali účastníci náhradní vojenské služby.

O jejích úpravách nahoru či dolů by samozřejmě rozhodovala Poslanecká sněmovna - a to podle zásad, odvozených od těch, na jejichž základu rozhoduje o výši poplatků za rozhlas a televizi.

Přínos projektu spočívá v komplexnosti, s níž řeší problémy, jež dlouhodobě mučí vládu i parlament. Dovolte jen několik příkladů:

Náhradní penzijní služba sníží počet penzistů minimálně o ty, kteří si zapomenou požádat o přestup do řádné penze. Sníží počet nezaměstnaných v obtížně zaměstnatelné skupině padesát pět let a výš.

Řeší problém, kdo bude v nemocnicích vykonávat práce, za jež zatím vykonávali mladíci na náhradní vojenské službě, kteří ovšem sami náhradníky nemají.

Odpovídá na otázku, co s úředníky, kteří se náhradními vojáky zabývali: v nejhorším se mohou sami stát náhradními penzisty. Svou prací odvedenci do náhradní penzijní služby budou napomáhat nezvyšovat zadlužování příštích generací, vytvářené méně zodpovědnými řádnými penzisty.

Jen z tohoto namátkového výčtu je zřejmé, že náhradní penzijní služba se může stát čepicí, nad jejímž kšiltem bude stát ne sedm, ale všechno jednou ranou.

Proto přípravný tým navrhuje, aby se čepice právě s tímto nápisem prodávaly ve vstupní hale do Poslanecké sněmovny a z utržených peněz byla financována další práce na projektu.

Budou to dobře investované peníze: tým si je jist, že k řešení problému penzijní reformy je blíže než sněmovna.