Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Ondřej Štindl Praha

Apel petice, která vznikla a šířila se především mezi českými katolíky, a k níž se připojili i někteří prominentní intelektuálové, by se dal shrnout slovy:

Iniciátorům petice vadí násilí na televizních obrazovkách

Méně masakrů motorovou pilou a více pozitivních příkladů, především v pořadech, které mohou sledovat děti.

Mezi signatáři petice je i evangelický farář Miloš Rejchrt, podle něj některé televizní programy přinášejí dětem pokřivené poselství.

"V řadě programů, a nemusí to být jen prvoplánově akční filmy, lze najít spoustu násilí, které se prezentuje jako něco, co řeší problém, co pomáhá prosadit dobrou věc a bývají to leckdy animované seriály," domnívá se Rejchtr.

Petice je adresována programovým pracovníkům především komerčních televizí a vyzývá je, aby v pořadech odmítali zobrazování takových jevů, jako jsou násilí, nevěry, rozvody, potraty a další.

Hayesova pravidla ze 30. let

Svým způsobem tak navazují na požadavky takzvaných Hayesových pravidel, která právě ve vztahu k násilí a sexu ve filmu přijala ve třicátých letech Hollywoodská studia. Co se v nich psalo právě třeba o násilí:

• Technika vraždy musí být představena takovým způsobem, který neinspiruje imitaci.
• Pomsta v příbězích z moderní doby nesmí být ospravedlňována.
• Metody zločinu nesmí být předváděny explicitně.
• Krádež, lupež, vykrádání sejfů a odpalování trezorů ve vlacích nesmějí být popisovány detailně.
• Stejné pravidlo se vztahuj i na žhářství.
• Použití střelných zbraní má být omezeno jen na nejnutnější případy.
• Ilegální obchod s drogami nemá být předváděn.
• Pití alkoholu se jako součást amerického stylu života nebude ukazovat, pokud to nebude vyžadovat zápletka nebo charakterizace postav.

Šéfové studií, kteří je přijímali, se chtěli vyhnout kritice ze strany konzervativnější části amerického publika, která ve Státech představovala a představuje významný segment populace s nezanedbatelnou kupní silou.

Nulová šance na úspěch

Jaký ale mohou mít české televize důvod naslouchat argumentaci organizátorů petice?

"Jsem skeptický, myslím si, že téměř žádný. Ta proklamace je hezká, ale pro komerční média bude její význam nulový. Komerční média se živí tím, že prodávají reklamní čas podle sledovanosti," soudí mediální analytik Daniel Köppl.

V souvislosti s údajně škodlivým vlivem mediálního násilí se často hovoří o pokleslé akční a hororové produkci.

Násilí patří i do umění

Filmový kritik Jiří Ciesla ovšem vypočítává příklady děl, která - přestože jsou někdy až extrémně násilná - patří mezi vrcholné příklady filmového umění a nikdo by je asi neoznačil za škodlivá.:

"Začalo to Buňuelovým Zlatým věkem z roku 1930. Příkladem režiséra, který s násilím pracuje hodně, ale nesmírně funkčně je Martin Scorsese viz film Kasino. Mohu uvést i bratry Coheny a jejich film Fargo, kde jsou prvky násilí používané vyloženě s černým humorem."

A jak se podle Jiřího Cieslara se zobrazováním násilí vyrovnává česká kinematografie.

"V české kinematografii prvek násilí nikdy nedominoval. Jistě i vlivem totality. K těm, kteří s násilím umějí pracovat patří třeba František Vláčil, viz Markéta Lazarová. Napadl mě i záporný příklad filmu, který s násilím pracuje až legračně neohrabaně - film Vladimíra Michálka Anděl exit."

Jakkoli je počet podpisů pod peticí proti násilí a sexu v televizi na české poměry mimořádný, nedá se čekat, že by akce vedla k nějakým důsledkům na poli zákonodárném nebo ve věci seberegulace médií.

Odpovědnost tak nadále zůstává především na rodičích, což - koneckonců - nemusí být úplně špatné řešení.