Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Adam Drda analytik BBC

Místopředseda ČSSD Stanislav Gross zhruba před týdnem řekl, že sociální demokracie podle mnoha lidí "zpanštěla" a vyzval své kolegy funkcionáře: "Dolů z koní a mezi lid".

Šéfka pražské organizace a ministryně školství Petra Buzková v sobotu prohlásila, že se ČSSD ocitla pod tlakem mrňavé Unie svobody a neplní kvůli tomu program, že se ve straně vytvořila "málo prostupná vrstva stranické oligarchie" a že politika vládní koalice "zasahuje hluboko do sociálně demokratického jádra". Všechno to ukončila varováním před "vleklou krizí".

Podobně se o víkendu na stranické konferenci vyjadřují další vlivní socialisté, poslanci Šplíchal, Ibl, Kavan.

V Lidovém domě mají důvod k nervozitě: vyhlídky nikterak nadějné, podle průzkumů preferencí strana každý měsíc ztrácí příznivce, naopak získává její největší konkurence: komunisté.

To ale neznamená, že by sociální demokraté měli "nový problém" - naopak. Vleklá krize jim nehrozí, nýbrž v ní vězí zhruba od té doby, co Miloš Zeman odešel do penze. Naplno se projevila jak při volbě prezidenta republiky, tak při jednání o reformě veřejných financí.

ČSSD de facto nemůže zažehnat krizi - se Zemanem přeskočila "vývojový stupeň" a teď jí nezbývá, než se vrátit o pořádný kus cesty zpátky

Pád preferencí nezpůsobil krizi, ale krize vyvolala pád preferencí. Člověk neví, co si o ČSSD myslet, neví, komu věřit, kdo tam co řídí, kdo za čím stojí, kdo za co ručí.

Výroky Grosse i Buzkové jsou v úhrnu neurčité fráze, každý z nich je také jinak motivován.

Gross převzal tzv. mediální politiku, a tak projevuje líbivou snaživost. "Dolů z koní a mezi lid" - zní to pěkně, socialisticky, ale co bude ČSSD mezi tím "lidem" dělat?

Kdyby se rozhodla lépe vysvětlovat své jednotlivé praktické kroky a přesvědčovat o tom, že jsou správné, pak se proti tomu nedá říct ani popel, ale jak to bude činit, když se nedokáže chovat jednotně, a když se každý z jejích předáků staví k vládní politice po svém?

Petra Buzková má zase vážné problémy s Unií svobody kvůli školskému zákonu, a tak to vypadá, jako by si teď foukala osobní bolístku - daleko silnějším oponentem než US-DEU jsou přece lidovci, zvlášť poté, co jim dělá ředitele Miroslav Kalousek.

A jak by to tedy podle Buzkové mělo v koaliční vládě vypadat? Tak, že bude ČSSD válcovat své menší partnery? Ale vždyť je potřebovala a potřebuje, bez nich by mohla vládnout leda tak s Grebeníčkem, což možná někteří chtějí, ale Buzková podle všeho ne.

Podobně těžko si lze poradit s "málo prostupnou vrstvou stranické oligarchie". Co to je? Vladimír Špidla s Bohuslavem Sobotkou nebo Stanislav Gross s Jiřím Palasem, případně Jan Kavan s Vladimírem Laštůvkou nebo všichni dohromady?

Skupinek lze v této straně vytvořit bezpočet, členem oliogarchie je nakonec, zdá se, každý, až na Špidlu. Buzková na otázku jedněch novin odpovídá: "Kdokoli je ve vládě, tak samozřejmě do té oligarchie patří."

A šéf poslanců Petr Ibl přikyvuje, že vedení zpanštělo a dodává: "Samozřejmě, že jsem součástí toho, ale jsem jeden z mála, kdo se snaží na to poukazovat." Všichni do toho patří, všichni na to "sebekriticky" poukazují, tak proč to je?

Sociálním demokratům nepomohou z vleklé krize ani fráze o "přiblížení se lidu", ani rozbíjení "oligarchie", ani vyvržení Vladimíra Špidly, k němuž se prý už zase schyluje. A už vůbec jim nepomůže návrat Miloše Zemana z Vysočiny.

Jejich problém je v tom, že neznají sami sebe, že nevědí, co jsou a čím vlastně chtějí být. Neplní předvolební sliby, ale ne proto, že by nechtěli, ale proto, že na to nejsou peníze, protože to byly sliby nesplnitelné a populistické.

Jejich sociální demokratismus taky není výsledkem žádné tradice a dlouhodobého vývoje - je to konstrukce, vytvořená Zemanem. Ten vybudoval silnou opozici, když otevřel náruč všem nespokojencům, od reformních komunistů, přes normalizační komunisty až po zbytky Občanského hnutí.

Nachytali se na to voliči, a dokud Zeman vládl železnou rukou, jakž takž to "technicky" fungovalo. Nevytvořilo se však společenství lidí s podobným pohledem na svět a s podobnými záměry, tedy základ každé smysluplné politické strany a politické práce.

ČSSD de facto nemůže zažehnat krizi - se Zemanem přeskočila "vývojový stupeň" a teď jí nezbývá, než se vrátit o pořádný kus cesty zpátky, skoro na začátek.