Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Adam Drda analytik BBC

Ministři financí Evropské unie včera zamítli francouzský pokus, podporovaný mimo jiné Českou republikou, prosadit sníženou sazbu daně z přidané hodnoty pro restaurační zařízení a odmítli také návrh, aby si každý stát určoval sazbu této daně sám.

Tato evropská dohoda - či spíše nedohoda - pro ČR znamená, že musí přeřadit restaurační služby spolu například s čistírnami, prádelnami, opravnami bot a kadeřnickými salony ze snížené pěti procentní sazby DPH do sazby základní, která je 22 procent.

Maďaři a Poláci jsou na tom o něco líp: včas si s unií vyjednali výjimku, takže se jich problém - byť jen na pár let - netýká.

Jak moc české hospody zvednou ceny se špatně odhaduje - zvýšení DPH by se nemělo výrazně promítnout do cen alkoholu, který už je ve zmíněné základní sazbě, ale změna se vztahuje na jídlo a všechny džusy, koly, fanty a sodovky, ceny se logicky budou upravovat podle celkových tržeb toho kterého podniku.

Vláda, která chtěla "přiblížit Evropskou unii" občanům, zanedbala právě to "euroopatření", které na ně má přímý dopad

Prezidentka sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu Miroslava Luprichová prohlašuje, že například v regionech s vysokou nezaměstnaností nárůst DPH zničí některé podnikatele - a dodává: 'Ustojí to pouze velké, zavedené restaurace a hotely'.

Ekonom Jaromír Beránek nicméně upozorňuje na vynalézavost, kterou Češi projevují při odvádění daní: jelikož DPH budou od 1. května platit ti, kdo mají obrat nad milion korun ročně, dojde prý v řadě míst k formálnímu rozdělení podniků na několik samostatných "jednotek", z nichž každá bude mít obrat pod citovanou hranicí.

Ať už se ale čeští restauratéři se situací vyrovnají jakkoli, zajímavé je podívat se na věc z politického pohledu.

Především se potvrzuje, že česká vláda a ti, kdo v Bruselu vedli vstupní jednání, odvedli práci, která má nedostatky.

Spousta energie se například investovala do sjednání výjimky, která znemožňuje lidem z jiných zemí, aby si ještě pár let po vstupu do unie kupovali v České republice nemovitosti a pozemky.

Je to opatření, které nemá prakticky žádný význam: nikdo nikdy nevysvětlil, proč by se do země měly najednou valit masy koupěchtivých cizinců.

Vycházelo se ovšem vstříc tuzemskému strachu z Němců a taky šlo na ruku post-jezeďáckým lobbyistům, kterým vadí, když tuzemskou půdu obdělávají zemědělské firmy se zahraniční účastí (mimo jiné proto, že takovou půdu je pak třeba vyřadit z různých kšeftařských plánů).

Kdyby vláda raději dohodla výjimku pro restaurace či dokonce další provozy, jako si ji domluvilo Maďarsko a Polsko, mělo by to mnohem větší praktický efekt: jistě, šlo by jen o odklad na omezenou dobu, ale i to by pomohlo lidem, kteří kvůli reformě veřejných financí budou mít už tak málo peněz.

Zarážející je i skutečnost, že vláda, která chtěla "přiblížit Evropskou unii" občanům, zanedbala právě to "euroopatření", které na ně má přímý dopad.

Většina lidí - a teď ponechme stranou, jestli to je nebo není dobře - příliš nevnímá politické fráze o "jednotném evropském domě" či o "evropském prostoru bezpečí", ale o to víc je rozčílí, když se v novinách dočtou, že se jim "kvůli unii" povede o něco hůř.

Proto je nakonec nutno dodat, že pravidla Evropské unie předepisují pouze to, které věci a služby mají být zařazeny v základní sazbě DPH a že základní sazba nemá klesnout pod 15 procent. Za to, že v Česku je základ 22 procent, plně odpovídá vláda a parlament.