Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Marek Šálek novinář

S parlamentní demokracií bývá po většinu jejího času těžká nuda. Nebýt opilých poslanců, fyziognomických změn ministryň, vzájemného napadání a vůbec senzací a skandálů všeho druhu, standardní práce politiků by se snad ani nedostala do hlavního zpravodajství.

Pokud nevyplavou na povrch korupce, střet zájmů či očividné poškození celých skupin obyvatel, nemá běžná politická agenda víceméně šanci vyšplhat se na žebříčku zájmu před showbyznys, sport, cestování, spotřebitelské soutěže či lokální kroniku.

Tvorba zákonů, rezortních strategií, udělování výjimek, to rozhodně nejsou témata, které by uvádělo vedení redakcí do extáze. Přitom právě projednávání některých suchopárných dokumentů ovlivňuje naše životy na desítky let dopředu.

Neměli bychom si dát nabulíkovat, že o výstavbě reaktorů rozhoduje to, zda si natočíme plnou vanu teplé vody nebo se vysprchujeme studenou

Aktuálním příkladem je státní energetická politika, mnohasetstránkový fascikl, který definuje podobu české energetiky až do roku 2030.

Variant a scénářů je mnoho, záleží jen na vládě, čemu dá přednost. Zda další nadvládě atomových a uhelných gigantů, anebo sofistikovanější podpoře modernějších a tudíž efektivnějších zařízení včetně úspor a obnovitelných zdrojů.

Na jedné straně figuruje takzvaný selský rozum, který počítá s nezadržitelným růstem energetické spotřeby a s jejím uspokojováním tradičními prostředky.

Jiné hlasy naopak připomínají, že současný vývoz elektřiny tvoří téměř pětinu domácí výroby, a že energetická náročnost posttotalitního českého hospodářství je oproti vyspělým západním ekonomikám téměř dvojnásobná, takže největší potenciál skrývá nahrazování zastaralých provozů šetrnějšími technologiemi.

Projednávání energetické koncepce však probíhá za zavřenými dveřmi a není divu. Ministři se ocitají v palbě dotěrných otázek pomalu už i kvůli špatně uvázané kravatě, zato výstavba dalších elektráren, bourání vesnic a ukládání smrtonosného odpadu veřejnost příliš nevzrušuje.

Vždyť kdo se v té vřavě mezi ekologisty a atomčíky, v nepřehledné diskusi mezi úředníky, odborníky a výrobci nejrůznějších zařízení má vyznat?

Jenže takové vyklizení pole může vyústit ve vítězství průmyslnických a obchodních zájmů na úkor původního smyslu energetické koncepce.

Tím by měly být nikoliv lukrativní zakázky pro příslušné firmy, ale především uspokojení poptávky způsobem, který neohrožuje naši bezpečnost, nabízí práci co největšímu množství lidí a bude pokud možno ohleduplný k našim peněženkám i k životnímu prostředí.

Netvrdím, že se všichni experti, byrokrati a politici snaží poslat malou domů stávajícím energetickým molochům, namastit si kapsy na provizích a schválit ten nejpustošivější scénář, jen aby uspokojili mocné koncerny a případné stranické sponzory.

Chci jen připomenout, že v těchto týdnech vláda vybírá, zda dostane přednost model energetiky a lá padesátá léta či pokrokovější varianta, která kromě uhlí a atomu klade důraz i na modernější trendy.

Neměli bychom si dát nabulíkovat, že o výstavbě reaktorů rozhoduje to, zda si natočíme plnou vanu teplé vody nebo se vysprchujeme studenou, zda pojedeme výtahem či vyšlápneme patro pěšky.

Takové zvažování rovněž není bez důležitosti, politici však nyní mají v rukou významnější klíč.