Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Adam Drda analytik BBC

Nezaměstnanost v České republice se neustále zvyšuje - a z nově zveřejněných údajů za loňský prosinec vyplynulo, že lidí bez práce je už pět set čtyřicet dva tisíc čtyři sta dvacet, což je dosavadní rekord.

Nejhorší situace je na severu Čech a Moravy, kde si na živobytí nevydělává pětina lidí, vůbec nejhůř je na tom město Most, kde žije třiadvacet a půl procenta nezaměstnaných. Další rekord padne teď v lednu - čeká se nárůst o cca dvacet tisíc duší.

Pro vládu, v níž dominuje sociální demokracie a v níž se druhá největší strana, tedy KDU-ČSL, profiluje jako křesťansko-sociální, by popsaná situace měla být alarmující.

Za prvé tyto strany slíbily sociálně slabým, že jim podají pomocnou ruku - a snaha dodržet slib těm, kdo politikům ve volbách dali důvěru, je alfa a omega demokratické politiky. Ta pomocná ruka samozřejmě nemůže a nemá znamenat štědřejší vyplácení podpor.

Za druhé se nezaměstnaní stávají nejsnadnější kořistí KSČM - k tomu, aby člověk viděl, kde komunisté loví, nemusí být politolog nebo politický analytik, stačí se podívat na titulky Haló novin, hlásající, že nezaměstnanost v Česku je "jako ve třicátých letech".

Prolhané poukazy na to, jak za socialismu byo líp, protože každý přece pracovat nejen mohl, ale dokonce musel, nabývají na intenzitě.

A za třetí se skutečné ozdravění veřejných financí, z něhož kabinet Vladimíra Špidly učinil své hlavní politické téma, bez snížení nezaměstnanosti a sociálních výdajů na nezaměstnané nedá dovést do smysluplného konce.

Ani napřesrok změna nepřijde

Vláda se však k věci staví vlažně. Přijala sice plán, jak počet lidí bez práce snížit, ale ministerstvo sociálních věcí dalo zároveň tento týden na vědomí, že v příštích dvou letech se situace nezmění.

Je to prý dáno restrukturalizací ekonomiky, probíhajícícmi privatizacemi a zvýšenou konkurencí po vstupu do Evropské unie.

Ekonomové tuto argumentaci označili za alibismus: v moderním hospodářství probíhá restrukturalizace nepřetržitě, privatizace s nezaměstnaností přímo nesouvisí a na unii se nelze vymlouvat.

Jeden z českých komentátorů postoj vlády k nezaměstnanosti vystihl takto: v podstatě se s tím nedá nic moc dělat, říká vláda lidu, jako by nezaměstnanost byla totéž, co globální oteplování nebo živelná pohroma.

Pokud jde o zmíněný plán, počítá s tím, že se výsledky vlažné války s nedostatkem pracovních příležitostí projeví až za šest let. Obsahuje opatření, která mohla probíhat už dávno a která mohou pomoci jen částečně: například programy rekvalifikací či podpora mobility.

Významějším záměrem je přijetí zákona o hmotné nouzi, který by měl zajistit, že se nebudou zneužívat sociální dávky - jenomže zákon bude na papíře - pozoro, to nezmanená v platnosti - až na přelomu letošního léta a podzimu.

Plán počítá i s tím, že snížení daní firmám, které je součástí reformy veřejných financí, podpoří zakládání nových podniků a omezí zaměstnávání lidí "na černo" - ovšem do jaké míry to pomůže je opět velká otázka, když je současně komplikován život živnostníkům, každý člověk odvádí státu cca padesát procent svých příjmů a neustále se zvyšují nepřímé daně.

Špidlův kabinet je v nesmírně obtížné situaci, v jakémsi začarovaném kruhu: dosavadní reformní kroky představovaly skutečně jen první fázi, a teď by vláda měla reformy urychlit a zradikalizovat - je zřejmé, že současný ekonomický i sociální systém se ocitá v krizi a že mu z dlouhodobého hlediska nepomůže obvyklé záplatování a zacpávání děr, ale pouze zásadní změna, která povede k vytváření pracovních příležitostí, k růstu produiktivity a k ekonomickému vzestupu na jedné straně a k dosud nevídaným úsporám na straně druhé.

Nejednotnost vlády a zastaralá podoba české sociální demokracie ale takovou změnu neumožňuje a už vůbec ne v potřebné rychlosti. Vláda přitom neví, kam napřít pozornost dřív: jestli zasahovat ve zdravotnictví, odstraňovat nezaměstnanost nebo konstruovat penzijní reformu.

Českou republiku tedy možná čekají problémy, které si zatím větší část národa, zvykající si na konzumní úroveň Západu a ukolébaná politickými výroky o tom, že žijeme "v normálně fungující demokratické zemi", vůbec nepřipouští.

Antlův případ odhalil slabé místo systému

K nepříliš dobrému pocitu z "ekonomického vývoje" se z kraje roku 2004 přidávají zprávy, týkající se státní správy, bezpečnosti a spravedlnosti.

Zhruba třetina lidí, kteří byli chyceni opilí za volantem se tak vyhne trestu - bylo by zajímavé zjistit, jak je to u jiných přestupků

Zdánlivá banalita, totiž že se bývalý náměstek policejního prezidenta Miroslav Antl vyhnul pokutě za jízdu v opilosti, protože mu úřady nedokázaly doručit úřední obsílku a věc tak byla promlčena, se ukázala jako výpověď o stavu úřednictva.

Vyšlo totiž najevo, že "nedoručování obsílek" je kardinální problém, že úředníci neumí zvednou telefon a zjistit, kde se ten který nedostupný člověk zdržuje, že nejsou schopni spojit se včas s policií.

Zhruba třetina lidí, kteří byli chyceni opilí za volantem se tak vyhne trestu - bylo by zajímavé zjistit, jak je to u jiných přestupků.

Zopakujme, že nejde o lamentování nad tím, že nebyl postižen někdo, kdo postižen být měl - daleko horší je, že vědomí právního státu, to jest státu, který zaručuje spravedlnost a bezpečnost, nemůže být za daných oklností v české společnosti nijak vysoké.

Spíš se ten vztah ke státu bude podobat tomu, jaký člověk pamatuje z konce komunismu: paragrafy a vyhlášky tu sice jsou, ale není důvod se tím moc vzrušovat, když přece všichni víme, že dají nějak obejít a že byrokracie to buď velkoryse přehlídne, nebo prostě přistoupí na nějakou tu dohodu "bokem".

Nepotrestaný rasismus

Jako mnohem horší událost, co se právního státu týká, lze interpretovat pondělní rozsudek Okresního soudu v Jeseníku. V pondělí odešli ze soudní síně s podmíněnými tresty tři rasističtí útočníci Petr Blajze, Martin Jaš a Martin Stiskala.

Loni 28. října kolem čtvrté ráno se rozhodli, že vyrazí "na Cikány", jak to jeden z nich později popsal do protokolu. Došli k bytu romských manželů Žigových, zvonili, kopali do dveří a křičeli "Policie, otevřete!"

Manželé je pustili dovnitř, těhotná Lydia Žigová od nich dostala dlažební kostkou do hlavy a utrpěla zranění oka - teď ji čeká operace. Jan Žiga jí bránil, ale pořezali ho lahví s uraženým hrdlem v obličeji a na hrudníku.

Soudce Milan Kubíček k tomu řekl, že "útok byl zákeřný a připravený". Není prý pochyb ani o motivaci činu, protože jeden z mladíků ji při výslechu přímo přiznal - a soudce dospěl k závěru: "Mladíci neměli v minulosti s poškozenými žádné konflikty, jediným motivem proto mohla být barva pleti."

Přesto dostali jen podmínky, protože prý bylo nutno přihlédnout k tomu, že dosud neměli konflikty se zákonem.

Napadení manželé Žigovi jsou šokováni, ale s případem se už zřejmě nedá nic dělat - podmínku navrhl státní zástupce a podle všeho se tedy nebude odvolávat, a jelikož spor byl veden mezi pachateli a státem, nemohou ani postižení podat odvolání.

Naděje na revizi procesu je mizivá. Soudní rozhodnutí se může jevit jako povedený vzkaz českým rasistům: pokud někoho zmlátíte poprvé a neskončí to smrtí, máte velkou naději, že z toho vyváznete.

Taky jako vzkaz obětem: až na vás někdo zaútočí a vy proti němu půjdete svědčit, raději pak vemte nohy na ramena, protože za pár měsíců vás může znovu navštívit.