Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Adam Drda analytik BBC

Když se opijete, způsobíte nehodu a pak se mimosoudně vyrovnáte s poškozeným, nemusí vám od českého státu hrozit pokuta ani jiný postih - stačí, když si nebudete vyzvedávat úřední obsílky.

Takové "poučení" by mohlo plynout z případu bývalého náměstka českého policejního prezidenta Miroslava Antla, který havaroval 3. října 2002, v krvi měl půl promile alkoholu, ale jeho případ byl právě kvůli nedoručeným obsílkám promlčen.

O Miroslava Antla v popisovaném případu zas až tak moc nejde. Vypadá sice poněkud komicky, když se někdejší státní zástupce, autor knihy s chlapáckým názvem "Gaunery nemám rád" a vysoký policejní úředník vyvlíkne z trestu za jízdu v opilosti, ale dnes už je soukromá osoba, a tak je to koneckonců jeho věc.

Antl měl být předvolán před přestupkovou komisi v Hradci Králové, kde má trvalé bydliště. Tvrdí, že tamní magistrát dobře znal jeho nynější pražskou adresu, že se žádnému předvolání ani trestu nevyhýbal, dokonce prý zvažuje, že podá trestní oznámení na ty, kdo ho veřejně osočují.

Fakt ovšem je, že věc původně řešil Okresní úřad v Pardubicích a Antl požádal o přesunutí do Hradce "z důvodu podjatosti" do Hradce, kde má trvalé bydliště a kde shodou okolností předtím působil jako státní zástupce...

Nemá smysl nad tím spekulovat. Člověk by zkrátka tak nějak čekal, že muž, který se proslavil výroky jako "jediná jistota je právo", a který snad za rok nezapomněl, že cosi nepatřičného provedl, prostě sám přijde, zaplatí deseti tisícovou pokutu a půl roku nebude jezdit autem, což je trest vskutku hrozivý.

Co stojí za větší pozornost je počínání úředníků hradeckého magistrátu. Tvrzení, že nemohli někomu "doručit obsílku" vypadá naprosto absurdně - a na první pohled se zdá, že jednoduše Antlovi nic doručit nechtěli, pouze formálně "plnili předepsaný úkon".

Pak se ale dočtete, že problém je masivnější: přibližně třetina řidičů, chycených za volantem s alkoholem v krvi vyvázne bez trestu ze stejného důvodu, totiž proto, že nepřevzali obsílku.

A přečtete si rovněž stížnosti úředníků, že radnice jsou proti takovému jednání v podstatě bezmocné, obsílky prý často doručit nelze. To zase popírají právníci, s tím, že - světe div se - úředníci mohou žádat o pomoc policii.

Problém s doručováním znepokojuje i prezidenta republiky. V televizi NOVA prohlašuje, že se zasazuje o změnu v doručování obsílek, v tomto případě soudních, a dodává: "Já jsem stoprocentně přesvědčen, že musí být předatelnost té zásilky okamžitá..."

Dozvídáme se rovněž, že problém snad odstraní chystaná novela zákona o přestupcích: nikoli tak, že by zajistila lepší práci úřednictva, ale prodlouží promlčecí lhůtu z jednoho roku na tři...

Od politiků je každou chvíli slyšet, že Česká republika je "standardní demokracie", že Češi po čtrnácti letech od pádu komunismu žijí v normálním státě západního střihu a podobně. Omyl. Žijí v zemi, kde úřady nedovedou doručit dopis, kde úředníci neumí požívat hlavu, zvednout telefon a zeptat se, kde bydlí či pracuje pan Antl.

Přitom přesně tohle jsou věci, které vytvářejí kvalitu státu, které ukazují jeho úroveň.

Nejen diskuse v parlamentu, reforma veřejných financí nebo jednání na evropských summitech, ale také každodenní banální prkotiny, které se dlouho přehlížejí, až se nakonec ukáže, že už v součtu představují obří problém, že relativizují právní vědomí a že v neposlední řadě připravily státní kasu o miliony korun.