Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Adam Drda analytik BBC

Není pochyb o tom, že včerejší výroky prezidenta Václava Klause jsou v zásadě pravdivé. Česká ekonomika trpí vysokou regulací; firmy, podnikatelé, ale i zaměstnanci jsou přetíženi daňovými povinnostmi; reforma veřejných financí by měla být razantnější.

Klaus říká: "já myslím, že druhý rok, on už je to skoro třetí rok vládnutí, musí být využit k nějakému radikálnímu, třeba ne příliš populárnímu kroku".

Podobné věty pronáší drtivá většina novinářů i ekonomických analytiků, říká je taky prakticky celá opoziční ODS. Nejsou to pominutelné námitky, ale taky nejsou v citované podobě objevné ani konkrétní - může se s nimi ztotožnit každý liberál a pravičák, ale fakticky nic nikam neposunou, jen potvrzují směr, o němž se mezi odborníky dávno soudí, že je správný.

Proto se taková slova také snadno a jaksi automaticky vypouštějí do světa, stává se z nich klišé -, což není jen kritika pana prezidenta, ale konstatování faktu: stačí si prolistovat ekonomické komentáře za dva měsíce zpátky, ty věty tam najdete v různých variantách stokrát.

Reforma ovšem není jen ekonomická, nýbrž také - a asi by se slušelo říct především - politická záležitost. Klaus je politik - a velmi dobře ví, že vláda se v poslanecké sněmovně opírá o sto jedna hlasů.

V koalici převládá levice a politický střed - a každé opatření, které jen zavání nepopularitou, obligátním "utahováním opasků", zúžením přílivu peněz do státní kasy nebo zvýhodněním podnikatelů, se prosazuje nepředstavitelně obtížně. Reforma jako celek je dílem kompromisu - jinak se to za daného rozložení sil prostě dělat nedá.

To samozřejmě neznamená, že by vláda neměla být kritizována: jen je na místě věcně zvažovat, co je v Česku politicky reálná a aktuálně prosaditelná možnost a co jen idealistická teze, která nikdy neprojde parlamentním hlasováním.

Česká společnost je rovnostářská, částečně dlí v socialistických myšlenkových schematech, podle toho si volí své zástupce - pokud bude za pár let či měsíců ve vládě ODS v koalici s některou ze stávajících stran, projeví se tohle omezení navlas stejně, jako se projevuje u současné vlády.

Nepopulistická reforma podle liberálnějšího konceptu je proveditelná jen za předpokladu, že se nějak změní společnost: její očekávání, nároky, které sama na sebe klade, její vztah k práci, její politické preference.

To znamená usilovnou drobnou politickou práci, každodenní angažmá všech, včetně hlavy státu. Až bude tohle v běhu, pak si možná někdo troufne na razantní opatření.

Pro uplatnění ekonomických představ, které hlásá, může Václav Klaus udělat dvě věci: tu první už naplňuje - nepodepisuje zákony, které jdou proti jeho přesvědčení a zároveň s vládou zbytečně za každou cenu neválčí - dokonce nabízí spolupráci na přípravě penzijní reformy.

Druhý "bod" pro něj asi bude složitější: musel by se totiž alespoň dočasně vzdát představy, že bude "prezidentem všech". Pomoc vládě - a nejen té Špidlově, ale jakékoli její nástupkyni - při "radikálních a třeba nepříliš populárních krocích" se s jednoduše nedá sloučit se snahou "mít to dobré" u všech společenských vrstev.