Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Daniel Kaiser analytik BBC

Česká republika se v Iráku angažuje dál, jen mění polohu. Držet u Basry vojenskou nemocnici prý už nedává smysl, ministr zahraničí Cyril Svoboda na sklonku prázdnin na vlastní oči viděl, že český špitál zeje poloprázdnotou.

Tehdy vešel ve známost plán stáhnout doktory a nahradit je armádními policisty. Z nemocnice pak ještě vyteklo něco zlé krve, když si česká velvyslankyně v Kuvajtu Jana Hybášková v novinách ulevila nad nestatečností vojenských doktorů a vlády.

Kolují také nepotvrzené zprávy, že v českých putovních špitálech se špatně hospodaří, že se finanční nepořádek u páté polní v Afghánistánu měl přikrýt vysláním šesté polní do Iráku a tak dále - odtud ze střední Evropy ale těžko soudit, co je pravda a co pomluva.

Jisté je, že mise policistů bude rozsahem skromnější než působení nemocnice a bude taky méně stát - prý nějakých 225 milionů korun ročně.

Je to ale aktivnější pomoc, čeští ozbrojenci budou se svými britskými kolegy chodit na pochůzky, hledat zbraně, drogy nebo vyšetřovat válečné zločiny. Logicky je tedy nebezpečnější - zahraniční výbor sněmovny dokonce tvrdí, že to bude nejožehavější ze všech vojenských misí, co jich česká armáda za posledních deset roků absolvovala.

V tom by také mohla být přelomová: armáda má přece za úkol dělat i jiné věci než jen rozvoz polévky a vrtání zubů, kabinet takhle oprašuje zapomenutou pravdu, že vojáci nenosí zbraně jen pro okrasu.

Co ukázala debata ve sněmovně? Že je vládní koalice tak tenká, až občas přestává existovat, už se ani nechce opakovat. Někteří vládní poslanci, vesměs titíž, kteří měli dřív výhrady k vyslání chemiků do Kuvajtu, protestovali teď i proti policejní misi.

Některé argumenty odpůrců iráckého tažení mají racionální jádro. Spojenci zatím nenašli žádné zbraně hromadného ničení a stále tak neospravedlnili svou předválečnou propagandu.

Američany a Brity považuje část Iráčanů za okupanty - jenže co na tom? Irák byl přece okupován, protože deset roků odmítal neplnil rezoluce Rady bezpečnosti OSN, k nimž se předtím jako poražený agresor zavázal. O tom už skoro nikdo nemluví, samozřejmě ani čeští kritici typu Jana Kasala či Jana Kavana.

Vláda za poslední rok už podruhé vojensky zasahuje v cizině, přímo na nejdůležitějším jevišti současné světové politiky, a přitom se poprvé ani podruhé neobešla bez pomoci demokratické opozice. Už proto by se slušelo, kdyby při tvorbě zahraniční politiky ODS aspoň konzultovala.

Vláda to nedělá - ani když si ujasňuje pozici k evropské ústavě, ani když vybírá dodavatele stíhaček pro armádu a podle spolehlivých zpráv není na radu opozice zvědavá ani při výběru českých kandidátů na evropského komisaře.

Jestli v politice platí pravidlo vezmu - dám, nemůže s takovou lakomostí vydržet věčně.