Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Daniel Kaiser analytik BBC

To, že se o víkendu schůzka evropských premiérů a prezidentů nedokázala dohodnout na textu evropské ústavy, ještě neznamená, že by se teď text zmačkal a zahodil.

Návrh vypracovaný předsednictvem Konventu dál zůstává ve hře - pod irským, případně pak i nizozemským předsednictvím.

Hodně záleží na příštích dnech: čím větší bude mediální rozhořčení a čím dramatičtější tón, tím pravděpodobnější je nějaký kompromis při příštím summitu - třeba prostě polské reprezentaci prasknou nervy a nebude chtít hrát potížisty.

Ani v takovém případě nevede k evropské ústavě rovná cesta, ale spíš minové pole. Několik evropských národů - namátkou Španělé, Dánové, Češi, možná i Francouzi, možná Britové - dostane šanci posoudit ústavu v referendu.

Spor o evropskou integraci z české politiky ještě dlouho nezmizí

Vzhledem k tomu, že v západní Evropě sílí euroskepse respektive ostražitost vůči plánům na další centralizaci, zdá se dnes skoro jisté, že ústava někde narazí - a že víc než dva nebo tři nárazy by tento ambiciózní projekt asi nepřežil.

Proto je třeba začít pomalu přemýšlet o vícerychlostní Evropě, jak už to několik týdnů dělá Paříž s Berlínem.

Podstata jejich nápadu spočívá v tom, že by se země, které mají chuť k dalšímu srůstání, integrovaly bez ohledu na ostatní, a že by tak vzniklo tvrdé jádro zhruba na území dávné francké říše Karla Velikého.

Kde je jádro, musí samozřejmě být i periferie - na ní by pravděpodobně zůstaly Británie, Skandinávie, Iberský poloostrov.

Do které party by se v takovém případě měla zapojit Česká republika? Premiér Špidla chce, pokud nebude zbytí, jít spíše s Francouzi a Němci, stínový ministr zahraničí Zahradil by naopak byl radši ve volnější části Evropy, v klubu s Brity a Skandidávci.

Je to logické vyústění zásadního sporu, který oba hlavní tábory české demokratické politiky v pohledu na Evropu odjakživa dělí: ODS si protiví bruselskou byrokracii, tisíce evropských norem a a směrnic. Pobyt na periferii by jí polykání takových hořkých pilulek zčásti ušetřil.

Naopak Vladimír Špidla potažmo sociální demokracie ctí francouzský a německý model společnosti, který dnes sice prochází vážnou krizí, právě Evropskou unie ale chápe jako deštník před poryvy globalizace. Když se před pár týdny v Paříži sešli radikální odpůrci globalizace z celého světa, nadbíhal jim dokonce i prezident Chirac.

Zatím není moc jasné, které přesně kompetence by členové jádra odevzdávali ke společnému rozhodování, mluví se o federaci diplomaticko-vojenské a hospodářsko-sociální. Obojí jsou výsostně politická témata. Zatím taky není jasné, jestli by se z takového bloku zase dalo vystoupit a za jakých okolností.

Z toho plyne následující: i kdyby náhodou mezivládní konference potratila a žádná ústava by nevznikla, vášnivý spor o evropskou integraci z české politiky ještě dlouho nezmizí.