Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Adam Drda analytik BBC

Česká vláda včera schválila novelu občanského zákoníku, která má dát "novou jistotu" zemědělcům. Projde-li novela parlamentem, bude jim garantovat, že mohou na pronajaté půdě hospodařit pět let, zatímco dnes je to pouze jeden rok.

Vláda argumentuje tím, že pět let je minimální doba ke zpětnému získání investic, vložených do půdy při zemědělském podnikání.

Ortodoxní liberál by se nad tímto čerstvým rozhodnutím mohl pohoršovat. Je sice pravda, že zemědělské podnikání je riskantní (výjimečně při něm záleží na tom, jak moc prší nebo mrzne nebo pálí slunce), ale přesto: proč by měl stát tolik pečovat zrovna o zemědělce a proč by měl zrovna jim garantovat nájemní lhůty?

Když si člověk od někoho něco pronajme, zpravidla uzavírá smlouvu - a v právním státě by mělo by být věcí dvou stran, totiž majitele a nájemce, jak ta smlouva bude vypadat, jaké výhody zúčastněným poskytne a co z ní oba získají. Když si otevřete obchod, taky se vám začne vyplácet až tak po roce a stát přitom za prostory neručí.

Vlastníte-li půdu a pronajmete ji, mohlo by se vám po eventuelním přijetí citovaného zákona stát, že se nájemce už nikdy nezbavíte

Ortodoxní liberál má ovšem smůlu: zemědělci jsou všude v Evropě už dávno skupina se "zvláštním postavením", což se zdaleka netýká jen obligátních dotací.

Minulý týden nicméně prošel ve sněmovně do druhého čtení zákon "o úpravě některých vztahů k zemědělské půdě", který je i za těchto okolností alarmující.

Navrhla ho skupina komunistických a sociálně-demokratických poslanců a říká se v něm zhruba toto: majitel půdy musí svůj majetek pronajmout zemědělci na minimálně sedm let. Poté je povinen smlouvu automaticky prodloužit na stejnou dobu - výjimku dostává jedině v situaci, chce-li na své půdě hospodařit sám nebo někdo z jeho rodiny.

Ani tak ale majitel nemá vyhráno: nezačne-li hospodařit včas, může se původní nájemce obrátit do tří let na soud a požádat, aby mu půda byla opět svěřena do nájmu příkazem.

Řečeno jednoduše: vlastníte-li půdu a pronajmete ji, mohlo by se vám po eventuelním přijetí citovaného zákona stát, že se nájemce už nikdy nezbavíte.

Sice máte jakýsi majetek a platíte z něj daně, ale nemáte nad ním žádnou kontrolu, můžete jen nečinně přihlížet, kterak vám nájemce například zamořuje pozemek roztodivnou chemií, nemůžete podnikat dle libosti, pohybujete se v prostředí, známém ze socialismu.

(Až do 60. let například majitelé řady domů zůstali majiteli, museli například dál splácet úvěry a udržovat nemovitosti, stát jim nicméně diktoval, koho mají kam ubytovat a jak velkou činži mohou vybírat).

Když poslanci předložili popsaný návrh kabinetu Vladimíra Špidly, byl odmítnut s tím, že je "v rozporu s ústavními principy". Přesto ale sněmovnou v prvním čtení prošel - hlasovali pro něj komunisté, většina členů ČSSD a - světe, div se! - také pěti ministrů: například šéf resortu financí Bohuslav Sobotka či ministr práce Zdeněk Škromach. Proti byli lidovci, Unie svobody i ODS.

Jak se něco podobného může stát? Pár politiků z ČSSD říká, že omylem, že podlehli argumentaci jednoho z autorů, "svého" zemědělského experta Ladislava Skopala. Jenomže jak může zemědělský expert největší vládní strany přijít s takovým návrhem?

Navíc ve sněmovně proti zákonu hlasitě protestovala ODS - znamená to tedy, že opozici už nikdo neposlouchá? Protestovali však také lidovci a unionisté, takže se zřejmě koalice neposlouchá navzájem.

A není to náhodou tak, že někteří ministři si stanovisko vlády vykládají jako formální záležitost a ve sněmovně pak hájí své vlastní zájmy, respektive zájmy zemědělské lobby, která zákonu pochopitelně tleská?

Poslanci ČSSD teď sice ujišťují, že druhým čtením zákon neprojde, ale stejně z toho zůstává nepříjemný pocit - a otázka, co by se stalo, kdyby sestava vládní koalice vypadala jinak, kdyby ČSSD nemusela vycházet vstříc lidovcům a unionistům, ale třeba právě KSČM, s níž si sociálně-demokratičtí zákonodárci tak dobře rozumí.

Odpověď není moc povzbudivá: s vlastnickými právy by se zřejmě nakládalo dost bezohledně a ústavní soudci by měli práce nad hlavu. V lepším případě.