Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Jan Burian hudebník a spisovatel

Blíží se nový rok, vánoce budou, jak jakýsi hezký mladý muž v televizi prohlásil, nejbohatší v naší historii.

Tím samozřejmě nechtěl říci, že přijdeme o padesát veřejnoprávních pořadů pro chytré televizní diváky, ale že letos budou v obchodech největší tržby.

Koupíme si spoustu věcí, z nichž některé ani nepotřebujeme. Budeme běhat po supermarketech od rohlíků k houskám a to jsou, jak se tak zmáháme, stále větší vzdálenosti.

Už se těším, jak rekordní počet kaprů letos zabijeme.

Napišme si každý svůj novoroční projev sami a nebudeme si mít na co stěžovat.

Jediné, oč mám trochu strach je, abychom tu měli tu správnou náladu. Čeká nás totiž mimo jiné i novoroční projev prezidenta republiky a po zkušenostech s oslavami 17. listopadu, to není lecjaká věc.

Zvlášť pro nás, podezřelé intelektuály, kteří jsme v takové neoblibě; zvlášť pro těch pár disidentů, kteří ještě nestačili splynout s šedou hmotou slušných normálních občanů.

Zvlášť pro těch pár extrémistů, kteří si nemyslí, že všechno vyřeší trh (dokonce ani ten vánoční) a jejichž cílem je sice samozřejmě také bohatství, ale spíš duchovního charakteru.

Jak to vyřešit a nemít špatnou náladu či obavy z toho, co zase bude řečeno z úst nejmilovanějších. Nebo alespoň nejpreferovanějších?

Měl bych jedno takové malé české osobní řešení. Nečekejme, až se o nás někdo postará, nespoléhejme se na nějakou pomoc státu či politických stran, vždyť už víme, že co si neuděláme sami, to nemáme.

Napišme si každý sám svůj vlastní novoroční projev. Nebudeme si pak stěžovat, že tam to či ono je či není, posedíme v čase projevu v kruhu rodinném či přátelském, přečteme si, co jsme si, a pak se můžeme v klidu zamýšlet nad tím, na co jsme zapomněli a jací vlastně jsme.

A tepejme do sebe, přátelé, nemilosrdně, ale při tom s láskou!

Napišme si každý svůj novoroční projev sami a nebudeme si mít na co stěžovat. To jistě prospěje našemu duševnímu zdraví víc, než scházet se potají za stolky v pražských, brněnských či jiných kavárnách a deptat se dlouhými hovory o tom, co o nás kdo řekl.

Poseděl jsem před nějakým časem u jednoho takového stolu s Ludvíkem, Břetislavem a Vladimírem, očekával brilantní intelektuální hovory, ale místo toho se ti tři čtvrtě hodiny vydrželi bavit jen a jen o budoucím autorovi našeho prezidentského projevu.

A přitom nám uteklo tolik důležitějších témat! Tak hodně štěstí při psaní!