Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Zdeněk Lukeš historik architektury

Architekt Otto Rothmayer (1892-1966) patří k nejvýznamnějším osobnostem moderní české kultury, jeho dílo je však dnes dobře známo i ve světě.

Byl totiž žákem Josipa Plečnika a jeho nejbližším spolupracovníkem při nadčasových úpravách Pražského hradu z let 1920-35.

Rothmayer po Plečnikově rezignaci pokračoval v projektech pro Hrad samostatně až do počátku padesátých let.

Vytvořil například impozantní síň, která dodnes nese jeho jméno, dále Klínovou chodbu se slavnostním vstupem do Španělského sálu, upravil Tereziánský trakt Starého královského paláce s překrásným vřetenovým schodištěm, které je dnes řazeno k mistrovským dílům světové architektury.

Rothmayer byl rovněž profesorem na pražské Uměleckoprůmyslové škole, po čistkách na počátku 50. let však musel školu opustit. Věnoval se pak hlavně výstavnictví. Stáří trávil v malém domku v Břevnově, který si sám navrhl.

Ve Stavební správě Pražského hradu zůstává zatím zaměstnán také proto, že nebylo možno nalézt nějaký závažný a konkrétní důvod pro jeho propuštění

Z kádrového posudku na prof. Rothmayera

Mimochodem, na jeho zahrádce vznikly známé fotografické cykly jeho přítele Josefa Sudka. Profesor Rothmayer byl znám jako neobyčejně příjemný a skromný člověk.

Mezitím bylo Plečnikovo i Rothmayerovo dílo na Hradě devastováno; sám architekt byl svědkem likvidace interiérů tzv. Karnaku v 60. letech, na jehož místě vznikla hradní obrazárna.

Prý nedoufal, že se situace někdy změní a tak by mu asi udělalo radost, kdyby tušil, že pod monumentálními černými sloupy Rothmayerova sálu se v polovině 90. let budou fotografovat nejslavnější architekti z celého světa při předávání Pritzkerovy ceny (což je pro architekty obdoba Nobelovy ceny).

Při pořádání starých dokumentů jsem narazil na kopii kádrového posudku prof. Otto Rothmayera. A jak hodnotili soudruzi na Kádrovém oddělení KPR někdejšího hradního architekta v říjnu 1954?

"Je to ješitný individualista uzavřené a podivínské povahy… Pokud je nám známo, má v celku formalistický postoj k problémům současné architektury, v jeho pracích se projevuje samoúčelná preciosita vyjadřující jeho individualistický postoj k dílu a ke společnosti."

"Byl proto také v roce 1951 zbaven vyučování na VŠUP. Politicky se neprojevuje, jeho poměr k lidově demokratickému zřízení není nejlepší, i když to nedává na sobě znát..."

"Závěrem - jen pro vaši informaci - sdělujeme, že ve Stavební správě Pražského hradu zůstává zatím zaměstnán vzhledem ke svému stáří a také proto, že nebylo možno nalézt nějaký závažný a konkrétní důvod pro jeho propuštění".

Razítko "Důvěrné". Podpis nečitelný.