Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Daniel Kaiser analytik BBC

Parlamentem zněly včera desítky a stovky návrhů, jak nějaké škole zaplatit novou střechu, jak přihodit místnímu fotbalovému klubu nebo třeba zadotovat stavbu nového mostu.

I když ministr financí většinu návrhů nedoporučí a třetím čtením neprojdou, zkouší to takhle někteří poslanci rok co rok - takový Miroslav Kalousek už by mohl lobbovat i poslepu a i letos bojoval za zájmy základní školy ve své domovské Bechyni.

Ještě protřelejší lobbista je Vlastimil Tlustý. Byl to Tlustý, kdo kdysi pomáhal vyloudit ze státní kasy desítky milionů na legendární, nikdy nedostavěný, dnes rychle chátrající aquapark na Bublavě.Letos šéf poslanců ODS předložil absurdních 130 přímluv o peníze, což bylo i na Kalouska trochu moc.

Vyčítat ale jednotlivým poslancům jejich patronážní sklony nemá cenu. Těžko vychovávat jednotlivce, když má před očima tolik špatných příkladů.

První půle devadesátých let, doba české transformace, platí sice dnes za zlatý věk tunelářů, přitom tenkrát ještě spousta zúčastněných brala politiku jako obecně prospěšnou činnost.

Člověk neviděl tak často, že by třeba činovníci vládní strany veřejně přemýšleli, které ministerstvo sedí na kolika penězích a jak by posílilo pozici ve straně.

I Unie svobody dnes beze studu systematicky rozmisťuje na ministerstvu pro místní rozvoj svoje lidi, nikdo se ale téhle bývalé strážkyni morálky už ani nenamáhá vytknout pokrytectví.

Kdy to začalo, kdy přišel hlavní zlom směrem k legálnímu klientelismu? Možná už během prvních voleb do Senátu v roce 1996, kdy se řada zájemců o horní komoru z nedostatku lepších důvodů pro kandidaturu vemlouvala voličům, že bude v Praze prosazovat jejich lokální zájem.

Nebo na konci devadesátých let, kdy strany vypustily do světa kraje, aniž by je na cestu vybavily dostatkem peněz. A tak se nová, čím dál vlivnější mocenská vrstva hejtmanů docela pochopitelně specializuje na to, aby ze státu pro svůj kraj vymámila nějakou tu korunu.

A co tolik vzývané dotace z Evropské unie? Nejen že jejich hospodářský přínos bývá občas sporný (ke každému darovanému euru musí totiž domácí rozpočet přihodit jedno euro svoje a tak rostou veřejné výdaje), možná důležitější je jejich vliv na na kolektivní mentalitu.

Dotace a granty vychovávají z regionálních politiků a úředníků prosebníky, profesionály na vyplňování žádostí. Tím vším se posiluje ono zvláštní vnímání politiky jako souboj dravců o společný kus masa.

A není asi náhoda, že zmínění přeborníci v oboru patronáže, Miroslav Kalousek a Vlastimil Tlustý, jsou dnes na mocenském vzestupu. Svoje strany buď už ovládli nebo postupně ovládají.

Pozměňovacích poslaneckých návrhů přibývá každý rok. Je to znamení doby a vyrůstá asi ze spletitějších kořenů, než jen z docela průhledné snahy připomenout se voličům doma.