Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Petr Fischer analytik BBC

Poslední letošní schůze Poslanecké sněmovny, která začíná právě dnes, má na programu desítky bodů.

Navzdory tomu, že se ve sněmovně odehraje mediálně přitažlivá bitva mezi liberály a křesťanskými konzervativci o lidovecký návrh na radikální omezení potratů, skutečným magnetem bude pouze jiný bod - státní rozpočet.

Zní to možná podivně, vždyť vládní návrh rozpočtu prošel hladce prvním čtením a jeho schválení pravděpodobně neohrozí ani rebelující unionistický nováček v poslaneckých lavicích.

Volič je králem pouze v den voleb, ale na své kralování se může pečlivě připravit, aby jeho konečný verdikt mohl být podpořen královskou moudrostí

Poslanec Tomáš Vrbík sice prohlásil, že rozpočet z důvodu pravicového přesvědčení nepodpoří, nicméně sníží potřebné kvórum odchodem ze sněmovny.

Žádné drama se tedy neodehraje, nač potom mluvit o magnetu, jakési nepřekonatelné přitažlivosti? Odpověď se skrývá v kouzlu parlamentní procedury.

Po prvním čtení každého zákona - a státní rozpočet, i když to tak podle chování vládních politiků nevypadá, je zákon - se poslanci v příslušném výboru pustí do čtení druhého a začnou sbírat desítky pozměňovacích návrhů.

A tady se začínají dít věci, zvláště když jde o státní rozpočet, a tudíž o peníze.

O přesuny peněz v rámci jednotlivých kapitol se začnou zajímat i dříve neviditelné postavy, které na plénu mlčí jako ryby a práci na zákonech přenechávají raději ostatním.

Je přece potřeba přátelům ve volebním obvodu dokázat, že vyvolený zástupce na ně nezapomněl, že se stará o region, který ve sněmovně zastupuje.

Právě v této chvíli druhého čtení dochází k jisté slavnostní události: platí se účty, velká politika centrální se těsně prolíná s malou politikou regionální.

O slavnosti se tu mluví zcela oprávněně, protože tato zdánlivá každodenní samozřejmost není v parlamentních poměrech vůbec zřejmá samo sebou.

A protože každá slavnost je nejenom příjemné vybití přebytku energie, ale i možnost k novému poznání, bude dobré znovu využít každoroční příležitost a poučit se.

Kdy jindy než při rvačce o peníze mají být oči voličů dokořán...

Konečné rozdělení peněz a úspěšnost politických lobbistů, bojujících tentokrát o dobrou pověst a vděk vlastního volebního regionu, totiž ze všeho nejlépe ukáže, jaké mocenské poměry vládnou v české Poslanecké sněmovně (Senát při tomto odhalování ledví bohužel stojí stranou, protože schvalování státního rozpočtu je jedna z podstatných vymožeností, kterou mu ústava odebrala).

Kdo prosadí svým peníze na opravu kanalizace? Kdo se postará o miliony na opravu tělocvičny? Komu se podaří prosadit opravu mostu ze státních peněz? A kdo naopak pohoří s nápadem, dostat do svého rodného města miliony na nový bazén?

Pečlivé pozorování se voličům rozhodně vyplatí. Jistě, volič je skutečným králem pouze v den voleb, ale na své kralování se může pečlivě připravit, aby jeho konečný verdikt mohl být podpořen královskou moudrostí.

A kdy jindy než při rvačce o peníze mají být oči voličů dokořán...