Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Ondřej Štindl analytik BBC

Během kongresu v Luhačovicích se občanští demokraté snažili předvést jako strana semknutá a soustředěná na volební zápasy, jež má před sebou.

Ve srovnání s vládními stranami navíc nejsilnější opoziční formace působí téměř jako oáza klidu. Sociální demokraté zažívají jednu turbulenci za druhou a klesající preference mohou stranu dovést k dalším bouřím ve sklenici vody.

Lidovci celkem překvapivě vyměnili vedení a jejich nový předseda se k ODS staví vstřícně - výměna garnitury v KDU-ČSL jistě ke stabilitě současné vlády nepřispěje.

Odhodlání ODS postavit se Špidlově vládě působí spíš platonicky

A pokud jde o Unii svobody, voliči evidentně nejsou rozhodnuti o tom, zda ta strana má vůbec existovat, podobnou nejistotou pak zřejmě trpí i mnozí představitelé nejmenší vládní strany.

Občanští demokraté naopak mají stabilní a vysokou podporu, na veřejnosti se příliš nehádají i jejich kongres jako by nabízel obrázek míru, lásky a harmonie směrem dovnitř a nesmiřitelného odhodlání ve vztahu ke Špidlově kabinetu.

Výstižně to ilustrovalo sobotní televizní vystoupení poslance Martina Římana, který připustil, že ho momentálně nenapadá žádný důvod proč situaci ve straně kritizovat.

Během kongresu zazněla mnohá sportovní přirovnání - předseda ODS Mirek Topolánek jej připrovnal k předzápasovému rituálu, kterým hokejisté projdou předtím než vyjedou na led.

Svým způsobem to je přirovnání trefné, nicméně sázka na to, s kým občanští demokraté ten zápas povedou, by v tuto chvíli nebyla dvakrát jistá. Pustí se do vlády? Nebo do sebe navzájem?

Reálná vyhlídka na dominantní podíl na moci může v mnoha lidech pořádně posílit jejich osobní ambice. A Mirek Topolánek si za stále ještě krátkou dobu svého předsednictví nezískal pověst muže, který má vntiřní běh strany pevně pod kontrolou.

Navíc současné vedoucí postavení ODS v průzkumech veřejného mínění se jen těžko dá připsat výhradně na vrub nějakého mimořádného stranického výkonu. Jistě v něm hrál podstatnou roli i "umělecký dojem" jaký ve veřejnosti vyvolávají strany vládní koalice.

A také jaksi přirozený cyklus, podle jehož pravidel podpora vládních stran veprostřed volebního období klesá. V české současnosti navíc umocněný okolnostmi - reforma veřejných financí a s ní související radikální obrat v politicie ČSSD a popření jejích předvolebních slibů, vstup do Evropské unie.

Občanským demokratům v takové situaci stačí nepřekračovat hranice území vymezeného opozičním stranám a čekat, jakou nahrávku na kritickou či populistickou smeč jim vláda zase pošle.

Nedá se ale vyloučit, že právě taková víceméně pasívní politika je maximum toho, co jsou lidé z ODS momentálně schopni předvést, aniž by při tom narušili ten dojem semknutých řad, kterým na veřejnost dobře působí.

I to odhodlání postavit se Špidlově vládě všemi dostupnými ústavními prostředky působí v tuto chvíli spíš platonicky a dá se vykládat všelijak.

Občanští demokraté jsou zkrátka dnes v pohodlné situaci, která je netlačí k nějakým velkým výkonům, současná doba navíc není vhodná k tomu, aby se potenciální uchazeči o větší vliv ve straně, naplno projevili.

Ta pohoda ovšem už z principu může být jen krátkodobá. Schopnosti a soudržnost ODS budou té skutečné zkoušce podrobeny až v příštích měsících.