Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Ivan Klíma spisovatel

Neúčast voličů při volbě senátorů v Brně dosáhla prozatímního rekordu. Volby jsou sice platné, i kdyby se jich zúčastnilo jen jedno procento voličů, ale nezájem voličů už je natolik manifestační, že stojí za zamyšlení.

Neustálý pokles zájmu o volby do obou sněmoven je zřejmý.

Neúčast voličů v demokratických zemích může mít v zásadě dvojí důvod: buď naprostou spokojenost s poměry, anebo naopak pocit, že politika je svinstvo, že občan stejně nic nezmění, v podstatě nezáleží na tom, kdo volby vyhraje, protože poslancům jde stejně jen o jejich postavení, platy, imunitu a různé materielní výhody.

Shodneme se asi, že v našich poměrech jde spíše o důvod druhý než první. Nechci se stát advokátem diaboli, poslanci se ve svých nárocích občas chovají opravdu až provokativně, nicméně aspoň někteří z nich zodpovědně pracují.

Je bohužel faktem, že sdělovací prostředky, z nichž čerpáme většinu našich vědomostí, dávají přednost zprávám o tom, jaké si poslanci postavili byty, jak mimořádné nemocenské si nárokují, či který z nich řídil opilý, než zprávám o kvalitě jejich práce.

Spolu s některými pravicovými politiky pak zdůrazňují zbytečnost senátu: senátoři jen jezdí za peníze daňových poplatníků do zahraničí, pobírají tučné platy, nic nedělají, anebo pouze zdržují přijetí zákonů.

Senát prý jen zbytečně zdvojuje dolní sněmovnu, třeba ve Švédsku horní komoru zrušili a nic se nestalo. Jako by bylo možno srovnávat sto let fungující demokracii s postkomunistickou zemí.

Názor o zbytečnosti našeho senátu se ničím nedokládá, anebo se odvolává právě na nízkou volební účast, ale jako každé vytrvalé tvrzení se postupně stává axiomem. Občané pak pochopitelně dospívají k názoru, že sněmovny jsou plné darmojedů a darebáků, kteří jen spotřebovávají jejich peníze.

Přitom senát, jakkoliv jeho pravomoci jsou omezené (a míra těchto omezení by byla jistě hodna diskuse), je důležitou demokratickou institucí. Právě díky senátu jsou často v poslední chvíli napraveny špatně připravené zákony.

Jiný způsob volby do horní sněmovny je rovněž významný, dává voliči větší možnost, aby si vybíral mezi nezávislými osobnostmi, ne jen mezi těmi, které mu předpřipraví politické strany.

Je smutné, že v zemi, která zažila čtyřicet let totalitního systému, se může tak rychle přijmout přezíravý či dokonce pohrdavý vztah k jedné ze základních demokratických institucí.

Je skličující, že občané, namísto aby pátrali po tom, jak dobře a zodpovědně jejich sněmovny pracují, případně se domáhali toho, aby pracovali lépe, se zajímají spíš o to, kolik jejich provoz stojí.

Tato filosofie nám sice může ušetřit několik desítek milionů ročně, ale domyšlena do důsledků také připravit o demokracii, jejíž hodnota je v penězích nevyčíslitelná.