Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Jaroslav Jírů novinář

Mám poměrně vyvinuté sociální cítění a tak se přiznám k tomu, že mně v tomto ročním údobí moc nechutná. Když usednu k obědu, myslím na miliony muslimů po celém světě, kteří světí ramadán.

Chudáci, od Božího jitra do slunce západu nesmějí jíst, pít, kouřit a milovat se, jak to mohou vydržet? A pak si večer sednou k bohatě prostřeným stolům - to je přece proti všem zásadám správné výživy! A pijí v noci černou kávu, jaký div, že jsou nazítří jako mouchy a celý den se potácejí.

Kdyby měli všichni věřící slepě poslouchat ulemy, šest milionů chudých Egypťanů by zemřelo hlady

V jednom se ten ramadán podobá našim vánočním svátkům. Většina muslimů přitom myslí pouze na ty noční hody stejně jako u nás Češi na štědrovečerní večeři, kapra a štrůdl. Ale pravý ramadán je v první řadě svátkem zbožnosti, dobrých skutků a přátelství. Nikdo nesmí být odehnán od bohatého stolu.

A tak se v Egyptě pořádají v době ramadánu "obětiny umělců". V této zemi, kde tisíce lidí žijí v přepychu a statisíce spí na chodnících, zvou zámožné břišní tanečnice za ramadánu stovky chudáků na opulentní noční hostiny.

Tak třeba velmi známá Fifi Abdu nebo Dina - mají samozřejmě umělecká jména - tedy Dina, jejíž erotické kazety nedávno rozjitřily veřejnost.

Přísní strážci víry "ulemové" jsou tím pobouřeni a tvrdí, že chudáci, kteří se sbíhají k těmto hostinám, hřeší spolu se svými hostitelkami, protože jedí nečisté pochotky a pijí závadové nápoje.

Tyto dobroty pocházejí podle jejich názoru z ohavných vášní a jsou to vlastně jedy duše zapovídající věčné spasení.

Je to problém starý jako lidstvo samo. Už v době husitství si teologové lámali hlavu nad tím, zda kněz, žijícící v hříchu má právo udělovat svátosti. To bylo jádro sporu reformátorů církve s papežem.

Dnes je problém muslimského ramadánu v tom, že kdyby měli všichni věřící slepě poslouchat ulemy, tak by šest milionů chudých Egypťanů, kteří se celý rok těší, že se alespoň v době půstu do sytostí najedí, zemřelo hlady.

Neboť kdyby se dobročinnosti věnovali pouze lidé mimo veškeré podezření, dopadlo by to špatně. Ctnostní lidé mají zpravidla mnoho dobrých úmyslů, ale zároveň velmi hluboko do kapsy. Rozdávali by rádi, ale nemají z čeho.

K tomu, aby břišní tanečnice mohly hostit desetitisíce hladových, musí každý večer svými lascivními pohyby rozněcovat vášně a rozvazovat měšce.

Mají-li se boháči věnovat milosrdenství, musejí být přinejmenším tvrdí a bezohlední vůči ostatním, v horším případě musejí alespoň tunelovat, jinak to nejde.

Arabský časopis Elaf, vycházející v Londýně, k tomu napsal: "Máme snad žádat policii, aby nám ukázala trestní rejstřík těch osob, které hostí chudáky? Mají snad ti, kdo nám to vyčítají pro nás náhradní řešení? Je-li špatné večeřet u tabule tanečnice, co říci o těch, kdo zpronevěřili peníze a uprchli do ciziny?"

Ramadáne, ramadáne, poskytuješ nám bohatý stůl myšlenek.