Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Ljuba Václavová režisérka a scénáristka

Nedávno jsem uvažovala o zprávě UNICEF, která se týkala týrání dětí v České republice. Teď přišla další zpráva této organizace, upozorňující na extremní výskyt pedofilní prostituce v našem pohraničí, za níž jezdí zahraniční turisté, především z Německa.

Někteří domácí novináři zprávu využili k trapně nacionalistickým článkům.

UNICEF nevydává své dokumenty proto, aby pomlouval poměry v jednotlivých zemích - prostě se snaží, aby země, kde jsou problémy s dodržováním práv dětí, situaci řádně šetřily a zjednaly nápravu.

Čeští úředníci místo toho zprávu automaticky zpochybnili - je prý založena na neseriózních informacích německé neziskové organizace, která se chce zviditelnit a získat tak peníze...

Jenže dětská prostituce a zneužívání dětí u nás samozřejmě leta existuje - a nenímožné, aby to příslušní úředníci nevěděli. Ví to už i veřejnost, protože byly publikovány videodokumenty s výpověďmi nezletilých prostitutů a prostitutek.

Sama jsem se v praxi setkala s tím, že zneužívání dětí neorganizují jen pasáci, ale i rodiče. Třináctiletá dívka v dětském domově mi na otázku, jak se jí tam žije, odpověděla: "Po tom, co jsem prožila dřív, je mi tu moc dobře."

Její příběh byl jednoznačný - od pěti let ji matka nechávala zneužívat svými momentálními partnery i cizími muži za úplatu.

Okolí to tušilo, ale přivolaná sociální pracovnice vždycky našla v bytě čisto, lednici plnou jídla a s uspokojením konstatovala, že dítě tam má vlastní postel. K odebrání dítěte došlo až po šesti letech, když holčička skončila na psychiatrii.

Vztah české veřejnosti k sexu je zvláštní. Vychází z tradice měšťácké společnosti, kdy sex byl mezi slušnými lidmi tabu, ale i z praxe komunismu, který o něm veřejně také nemluvil.

Předmět sexuální výchova v komunismu neexistoval, milostné scény v českých filmech končily zhasnutím světla v ložnici. Po revoluci přišel naprostý opak.

Hambaté obrázky, jak říkala moje babička, visí v prosklených trafikách hned vedle škol, sexshopy jsou v přízemních obchodech na hlavních třídách, v televizi a na kazetách z půjčoven lze vidět cokoli.

Jak se asi sexualita jeví dnešnímu dospívajícímu dítěti? Jak se dívá nezletilý školák na vlastní potřebu sexu? Jaké jsou ty děti, které začnou uvažovat o sexuální službě jako jednoduchém výdělku?

Kdo si ve veřejnosti uvědomuje a kdo na úředních místech veřejně upozorňuje na situaci, že desítky, dnes už možná stovky nezletilých žijí ve vybydlených domech a živí se prostitucí?

Když jsem jednou mluvila o případech týraných a zneužívaných dětí s poslanci parlamentu, jeden z nich to okomentoval slovy: "To je daň za svobodu." Ale i ve svobodě musí existovat pravidla hry.

Zákony na ochranu dětí máme. Teď jde ale o to, aby policisté a úředníci dovedli na podnět okolí správně a včas reagovat, aby se případně uměli obrátit s prosbou o pomoc na nestátní, občanská sdružení.

Od toho tu jsou, proto si je platíme.