Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Adam Drda analytik BBC

Je docela dobře možné, že se nikdy - nebo aspoň v dohledné době - nepřijde na to, kdo a proč nechal odposlouchávat automobil Josefa Hojdara. V takových věcech se nikomu nedá věřit.

BIS to prý nebyla, tvrdí její mluvčí shodně s premiérem Vladimírem Špidlou. Kdyby to ale BIS byla, přiznala by se? Těžko - už jenom proto, aby sama sebe neusvědčila z naprostého amatérismu.

A přiznal by to premiér? To by musel být zatracený poctivec, protože by tím přiznáním nejen přišel o všechna svá křesla, ale rovnou by zboural vládu.

Došlo k zásadnímu narušení důvěry v jednu ze základních funkcí státu, důvěry v bezpečnost

A kdyby dala štěnici do Hojdarova auta vojenská tajná služba nebo policie či nějací "speciálové" z ministerstva vnitra, cožpak by šéfové vnitra a obrany Stanislav Gross a Miroslav Kostelka šli s barvou ven?

Riskovali by přece obrovský skandál. A navíc v českých poměrech vůbec není jisté, zda jsou o krocích všech svých podřízených skutečně informováni.

Policie "zahájila šetření", a tak zbývá několik nadějí. Za prvé, že Hojdara odposlouchávali nepolitičtí soukromníci, které policisté vystopují.

Za druhé, že si Hojdar - aby se zviditelnil - dal štěnici do oktávky sám, respektive s pomocí nějakých spřátelených "oček", které buď policistům padnou do ruky nebo pana poslance podrazí.

A je tu jistě i třetí alternativa: jde o politickou hru a v jejím zájmu by se kdosi mohl efektně podřeknout, tak, aby přitom trefil cíl, tj. nejspíš vládu nebo někoho z jejích členů.

Ale je tu další otázka: co když policie zjistí, že navzdory premiérovu tvrzení se stát v odposlechu angažoval? Nezahraje případ do autu?

I když se ale uvedené pochybnosti a spekulace nechají stranou, stejně má Hojdarův případ obrovský politický rozměr - a politická diskuse o něm by neměla hned tak skončit. Došlo totiž k zásadnímu narušení důvěry v jednu ze základních funkcí státu, důvěry v bezpečnost, kterou má svým občanům zajišťovat.

Uveďme pár příkladů: Když předseda sněmovny Lubomír Zaorálek navrhoval, aby policie prohlédla všechny vozy i kanceláře poslanců, opoziční politici to zděšeně odmítli.

Novinářům sdělili, že mají strach, aby jim někdo štěnici do auta naopak nenamontoval, aby jim nešťoural v počítačích a v dokumentech. Co si má normální člověk myslet o policii a jaký k ní má mít vztah, když samotní poslanci mají obavy pustit ji k sobě blíž než na několik metrů?

Poslanec ODS Jiří Bílý zase sdělil Mladé frontě Dnes, že v poslanecké sněmovně panuje "atmosféra strachu". Upřímně řečeno, zní to tak hororově, že autor těchto vět neví, zda v sobě ještě najde odvahu navštívit redakční parlamentní studio...

A když ve sněmovně, která vytváří zákony, odvolává vládu a vůbec rozhoduje skoro o všem panuje strach, proč se nebát jakéhokoli styku se státem a jakékoli důvěrnějšího rozpravy, která se neodehrává kdesi uprostřed polí?

A třetí příklad: šéf sněmovní komise pro kontrolu BIS Jan Klas z ODS řekl, že za "odposlechové" skandály z poslední doby je odpovědný premiér. Dále sdělil, že Špidla navštěvuje každý týden sídlo BIS, kde si pročítá přepisy odposlechů.

Premiér to odmítl, ale to by přece Klasovi nemělo stačit. Jestliže vznesl podobně závažné obvinění, z něhož by mohlo vyplývat, že premiér překračuje své pravomoci, pak má snad důkazy a předloží je.

Protože co je to za stát, v němž se člověku naznačuje, že ministerský předseda se pravidelně zabývá špiclováním?

Uzavřít lze krátce: všichni politici, kteří přišli s citovanými výroky, dluží svým voličům urychlené vysvětlení - nebo rychlou omluvu.